Remember Me – když geniální příběh zůstane ve stínu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Akční adventura Remember Me, na které několik posledních měsíců pracovalo vývojářské studio DONTNOND Entertainment, nám slibovala neotřelý pohled na svůj žánr. Zasazení do středně daleké budoucnosti, tedy roku 2084, a atraktivní prostředí futuristické Paříže mělo být zkrátka jen základním lákadlem tohoto dílka.
Vedle speciálních soubojových schopností byla Nilin obdařeně také dalšími nevšedními dovednostmi. Jedná se o Membrane a funkce pozměňování myšlenek. Membrane hlavní hrdince pomáhá při pohybu městem, jímž se po většinu času proplétá poskakováním po římsách a okapech ve výšce několika metrů nad zemí, zatímco funkce pozměňování myšlenek ji dopomůže k přetvoření přítomnosti.
Tyto dvě funkce jsou bohužel poměrně nudné a především potom Membrane byla vyřešena docela nešťastně. Je totiž nutné ji na předem určených místech aktivovat, díky čemuž se podíváte, jak v minulosti danou oblastí procházela určitá osoba. Tato osoba vám pak například ukáže, kde jsou položené miny, nebo otevře dveře, které později můžete otevřít sami. Místo vodění za ručičku by však tvůrci udělali o mnoho lépe, kdyby dali tyto schopnosti do rukou Nilin a hráči tak byli nuceni přijít na to, kdy by je měli použít.
Kromě některých soubojů s bosy, kteří mají speciální dovednosti a disponují velkými zásobami zdraví, je obtížnost této hry velice jednoduchá. Žádného velkého soustředění není potřeba ani při skákání po střechách domů, ani při průchodu městem všeobecně, jelikož hra je koridorová a nedá vám příležitost k žádnému záseku. Sice se v ní občas objeví jakési puzzly, například otáčení panely baráku tak, abyste si sestavili cestu na jeho vrchol, ale nejedná se o nic zásadního a občas to vzbuzuje spíše dojem, že to sem tvůrci nacpali, aby se neřeklo.
Jedna z mých posledních výtek potom bude směřovat k velice podprůměrnému grafickému zpracování. Hra sice disponuje asi tím neplynulejším přechodem z videosekvencí do hratelných úseků a zpět, ovšem její vizáž je na úrovni konzolových her. Přesněji řečeno, měla jsem možnost zhlédnout tuto hru i na Xboxu a v grafickém zpracování jsem nenašla jediný rozdíl. Hra je i v nejvyšším možném rozlišení nedetailní, postavy jsou unylé a jejich obličeje mění výraz jednou za čas, pokud se to tímto způsobem vůbec dá nazvat.
Celkový dojem z Remember Me potom kazí i několik bugů v soubojích, které Nilin zaseknou v určitém místě a nedovolí ji přeskočit jinam, případně ji zavelí skočit na jiné místo, než ji zavelel sám hráč. Ke škodě je samozřejmě i skutečnost, že Neo-Paříž je naprosto neinteraktivní, to bychom ovšem na tuto hru kladli mnohem větší nároky, než na ní kladli její vývojáři.
Sečteno a podtrženo, z námětu vysávání myšlenek se dalo vytěžit mnohem více. Příběh Remember Me je brilantní, ovšem hratelnost jako taková zůstala na půli cesty – Remember Me se z nějakého důvodu rozhodla jít cestou nejmenšího odporu a nezaplétat se do větších složitostí. Pokud si k tomu navíc připočítáme skutečnost, že se tvůrci vykašlali na nějakou optimalizaci pro PC a hráčům na konzolích a počítačích poskytli ten samý grafický hábit, nebo že herní doba nepřekročí ani 10 hodin, pochopíme celou skládačku. Nemohlo jít o srdeční záležitost, jelikož ani sami tvůrci k ní takto nepřistupovali.
