SilverStone TJ06 - velikán pod váš stůl s nezvyklým vnitřním uspořádáním | Kapitola 2
Seznam kapitol
Počítačové skříně jsme tu měli už různorodé. Poslední dobou ale spíše jen samé extravagantní typy. Nastal tedy čas podívat se na něco z trochu jiného soudku. Představíme si dnes poněkud větší skříň s ocelovou konstrukcí, která má však čelo z hliníku. Zajímavé na ní je především vnitřní uspořádání, které je od běžného standardu odlišné (například poloha základní desky je zcela naopak). To doplňuje rozměrný windtunel po obou stranách zakončen 12cm nízkootáčkovými ventilátory. Design skříně působí poněkud majestátně a rozhodně reprezentativním dojmem.
Čelní maska je sice z hliníku, ale konstrukce je ocelová. Plechy jsou o standardní tloušťce 0.8mm. Po prvním odstranění bočnice (v tomto případě tedy nezvykle té na pravé straně) se vám naskytne následující pohled:
Jak tedy vidíte, základní deska ze zde přichycuje na opačnou stranu, než tomu je zvykem. Díky tomu je tak procesor ve spodní části skříně a rozšiřující karty jsou až nad ním. Pevné disky se nevsazují do diskového koše, který většinou bývá pod 3.5" pozicemi, ale vsazují se zde na stojato do prostoru pod zdrojem ve vrchní části skříně. Úplně nejvýše je tedy prostor pro zdroj, na který zde čekají stojánky (zespodu i z vrchu) s gumovou hlavičkou, aby byl ve vodorovné pozici a díky jejich gumovým částem tak pohlcují vibrace, které mohou od zdroje pocházet.
Co ale zaujme při pohledu dovnitř jako první je rozměrný plastový windtunel ve spodní části skříně, na jehož stranách se nachází již zmiňované 12cm nízkootáčkové ventilátory značky SilverStone rotující rychlostí 1000 otáček za minutu, což ve výsledku zabezpečuje zcela tichý provoz. Jejich napájení je řešeno formou Molex konektorů a dále mají vyveden monitorovací kablík, který je zakončen 3-pinovým konektorem (ale zbývající dva kablíky samozřejmě chybí).
Bohužel je zde nutné pamatovat na fakt, že je nutné mít zdroj s opravdu dlouhými kabely, jelikož je od základní desky dost vzdálen a mnoho zdrojů tak v této skříni použít nepůjde právě kvůli krátkým kabelům. Pro testy jsem použil opět zdroj značky Revoltec, který má všechny kabely naprosto uspokojivě dlouhé a nehrozí, že by měl v některé byť sebevětší skříni problémy. Pod zdrojem tedy vidíte na stojato usazené dva pevné disky a uvnitř windtunelu boxovaný chladič procesoru, pod nímž se nenalézá nikdo jiný, než Pentium 4 630 s jádrem Prescott 2M.
Windtunel je dostatečně prostorný, takže by měl být schopen pojmout většinu chladičů a jen některé opravdu monstrózní typy by se sem nevešly. Jeho hlavní výhodou je fakt, že je zde možnost použití pasivních chladičů procesoru, jelikož ten se nachází v tunelu, v kterém je dostatečný průvan a je izolován od ostatních komponent ve skříni. Tím pádem je zabezpečen přímý tok čerstvého vzduchu skrze žebrování pasivního chladiče procesoru.
Na druhou stranu díky tomuto tunelu nemá jeho izolovaný vzduchový tok vliv na ostatní komponenty umístěné mimo. Odděláním windtunelu tak dojde k mírnému snížení teplot všech komponent ve skříni, jelikož rázem mají oba 12cm ventilátory vliv na celý vnitřek skříně a nejen na chladič procesoru. To potvrdily i samotné teplotní testy (kupodivu v našem případě boxovaného chladiče procesoru došlo odděláním windtunelu i ke snížení teploty procesoru, což bych přikládal spíše ke konstrukci chladiče, než ke zpracování windtunelu - v případě rozměrnější pasivní části by měl mít windtunel pozitivní vliv i na chladič procesoru).
Mezi příslušenstvím najdete i plastový nástavec, který umožňuje na místě znázorněném na předchozím obrázku rozšířit prostor tunelu v případě osazení dvouprocesorové základní desky. V levé horní části tunelu je výřez, který je opatřen plochou posuvnou krytkou, kterou lze vyměnit za tu druhou, jež prostor v tomto místě tedy o něco zvětší.
V případě jednoho procesoru však tento výřez a plochá krytka může posloužit i jiným způsobem. Je možné ji dle libosti nastavit a určit tak, nakolik bude tento výřez odhalen. Jelikož windtunel doléhá kousek nad základní desku a je napříč celou skříní, hodí se to pro snazší vedení případných kabelů (ATX konektor může být umístěn výše než tomu je v našem případě a tak by mohl od něj vedoucí napájecí kabel kolidovat s hranou windtunelu a nebylo by možné jej osadit). Navíc jsou různé modely paměťových modelů, které jsou díky rozměrným pasivům dost vysoké a ty by zde též měly bez tohoto výřezu problémy s osazením při použití windtunelu (tedy bez dalších úprav).
Vedení některých kabelů je zde ale vhodnější vyřešit jiným způsobem, než jak je znázorněno na okolních obrázcích. Zejména IDE kabely je lepší provléknout skrz otvor ve spodní části stěny, na které je přichycena základní deska a táhnout je dále za touto stěnou, díky čemuž se tak vnitřek skříně ještě více zpřehlední a poslouží to i k lepší cirkulaci vzduchu. U napájecího ATX konektoru to je možné jen v případě, že je ATX konektor umístěn na okraji desky poblíže otvoru v zadní stěně, jelikož pokud by byl ATX konektor uprostřed, jak tomu v některých případech bývá, tak by tam zkrátka již neměl šanci dosáhnout. A i v tomto případě přijde vhod ona posuvná krytka ve vrchní části windtunelu, jelikož napájecí kabel je poměrně robustní a zkrátka je nutné ho někudy vést.
Ventilátory jsou jen nasazeny a lze je jednoduše demontovat povolením plastových záklopek. Na předchozím obrázku je vidět, že kabely je opravdu vhodné schovat do prostoru mezi stěnu na které je přichycena základní deska a bočnici skříně, aby nic nestálo v cestě přisunu čerstvého vzduchu do prostoru kolem grafické karty. Napájecí kabel k základní desce sem asi neschováte (kvůli potřebné délce), ale IDE kabely už ano (a zde například IDE kabel nepřekážel v přísunu vzduchu ke grafické kartě, ale k SouthBridge opatřeným nízkým pasivem už ano). Při teplotních testech byl tento IDE kabel už schován.
Kablíky k předním konektorům po připojení k desce z windtunelu zmizí (ale jejich přítomnost zde jeho efektivitu stejně nijak nesníží - zabírají na dně minimum prostoru). Napájecí kablík s Molex konektory pro zadní ventilátor je posléze vhodnější umístit na povrch windtunelu, než dovnitř (tam už nepřekáží vůbec ničemu). Napájecí kabel základní desky lze v našem případě sice vést prostorem mezi stěnou, na které je deska a bočnicí, nicméně stejně se nevyhneme částečnému vyplnění prostoru windtunelu - je nutné jej nějak ohnout, ať už směrem doleva nebo nahoru a jeho ohebnost nebývá zrovna moc dobrá. Dále tu máme systém uchycování přídavných karet. Ten je zde opět řešen bezšroubkovou cestou. Každá pozice má svou plastovou západku.
Uchycování mechanik a pevných disků je zde řešeno též bezšroubkovou montáží. Ve skříni naleznete krabičku, v které se skrývá odpovídající množství kolejniček pro šest pevných disků, pět 5.25" mechanik a pro dvě 3.5", které jsou jako jediné z průhledného plastu a nasazují se pouhým nacvaknutím ze strany mechaniky. Kdežto kolejničky pro pevné disky a 5.25" mechaniky jsou z plechu a nasazují se způsobem, jenž by měl být patrný z předcházejícího obrázku. Nejprve se kolejnička uchytne za výstupky na spodní straně mechaniky/disku a poté se jen přitlačí na bok, aby zapadly zbývající výčnělky do bočních otvorů.
Usazování mechanik je posléze standardní (stačí zepředu zasunout, dokud kolejničky nezacvaknou a mechanika se tak znehybní. V případě pevných disků je však situace jiná, jelikož se montují v poloze na stojato. Jak ale vidíte z předcházejícího obrázku, tak je více než vhodné zejména právě kvůli pevným diskům v této skříni použít zdroj, který má ve spodní části ventilátor, aby zde tak bylo zaručeno odsávání vzduchu z jejich prostoru. Zeleno-bílý kablík v pravé části je od spínače, který indikuje zavření a otevření skříně (tedy po připojení k základní desce schopné toto rozpoznat).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
