SilverStone TJ06 - velikán pod váš stůl s nezvyklým vnitřním uspořádáním | Kapitola 3

Stejně jako v minulém případě jsem provedl sérii teplotních testů v různých konfiguracích. Předně jsem zvolil 3 stavy podle zátěže. První je při nečinnosti (idle), druhá je po 15-ti minutovém zatížení procesoru pomocí programu Prime95 a třetí je po projetí 5 testů Mother Nature (3DMark03) hned za sebou. Mezi jednotlivými stavy jsem navíc nechával nějaký čas k tomu, aby se teploty dostaly opět na své normální hodnoty při nečinnosti.

Jelikož je tato skříň vybavena dvěma 12cm ventilátory, jedním 8cm ventilátorem a wintunelem, provedl jsem testu o mnoha různých kombinacích, které budou zřejmé ze samotných grafů. Pro ilustraci jsem měřil i teplotní rozdíly otevřené a zavřené skříně (v obou případech též s vypnutými a zapnutými ventilátory). Testy probíhaly v místnosti s teplotou vzduchu 24°C.

K zjišťování teplot jsem využil interní čidla použitých komponent ve spojení s programy PC Probe (teplota procesoru a základní desky) a RivaTuner (grafická karta - teplota jádra a okolí).

Hardwarová konfigurace

• Základní deska Asus P5GDC-V (čipová sada i915G)
• Procesor Pentium 4 630 (3 GHz, jádro Prescott 2M, 2 MB L2 cache, LGA775)
• Operační paměť: 2 x 256MB DDR 500MHz A-Data (při 400 MHz časování 2.5-3-3-6)
• Grafická karta Leadtek Winfast PX6600 GT TDH 128MB (GeForce 6600 GT - PCIe)
• Pevný disky:
• Seagate Barracuda 7200.7 40GB (PATA 100, 7200rpm, 8MB cache)
• Seagate Barracuda 7200.8 250GB (SATA 150, 7200rpm, 8MB cache, NCQ)

Jak vidíte, zvolil jsem pro účely teplotních testů sestavu založenou na procesoru Intel Pentium 4 s jádrem Prescott 2M. A to z toho důvodu, že pro zjištění schopností daného produktu je třeba mu pořádně zatopit (v této souvislosti opravdu výstižný výraz) a proto jsem nepoužil například Athlon 64 s jádrem Winchester, jelikož ten se zdaleka tolik nezahřívá a v podstatě s ním by žádná skříň neměla problémy. S Prescottem je to ale samozřejmě situace zcela jiná. Nejprve se na výsledky testů podíváme formou tabulek:

*červeně - došlo ke zvýšení otáček ventilátoru chladiče procesoru z 2150 na 3600rpm

Po tabulkách se podíváme na výsledky zpracované formou grafů, takže budou lépe vidět rozdíly. Barevné odlišení odpovídá stavu skříně. Modře jsou výsledky při zavřené skříni a žlutě při otevřené. Oba 12cm ventilátory byly standardně zapnuty, až na poslední dvě položky, které mají v popisku "vše vypnuto". Proto budou hodnoty těchto stavů o poznání vyšší, jelikož se zde mění toto uspořádání s procesorem dole ve velkou nevýhodu. Berte to však spíše jen informativně, protože jak již bylo řečeno, není důvod tyto dva ventilátory vypínat.

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

i Zdroj: PCTuning.cz

Testy jsem prováděl při různých konfiguracích, což ve finále umožnilo udělat si obrázek o účinnosti tohoto řešení při různých stavech. Zejména je vhodné poznamenat, že spodní dva 12cm ventilátory, které zakončují po obou stranách windtunel, byste měli nechat za všech okolností běžet, přičemž rozhodně nehrozí, že by vás svým provozem nějak rušily. Jedná se totiž o nízkootáčkové modely (1000rpm) a v případě osazení některého z energeticky náročnějších procesorů (v našem případě Pentium 4 630 s jádrem Prescott 2M) je nutné odvádět teplý vzduch ze skříně ven.

Díky tomu, že jsou zde komponenty opačně (a jedná se o ATX základní desku) je tak procesor produkující v tomto případě nejvíce tepla úplně dole a hned nad ním je grafická karta. A jelikož teplý vzduch stoupá směrem vzhůru a hlavně v případě nulového odvodu vzduchu z prostoru kolem procesoru je nasáván zdrojem, který je v horní části, dostává grafická karta sama o sobě produkující teplo díky přísunu teplého vzduchu zespodu od procesoru pořádně zabrat. Pokud jsou všechny 3 ventilátory tedy vypnuty (přítomnost či absence windtunelu v tomto případě nehraje roli), dochází k výrazně vyššímu zahřívání komponent nacházejících se nad procesorem (grafická karta a čipová sada, pevné disky).

V této konfiguraci dosáhla teplota jádra naší testovací grafické karty při zatížení téměř 100°C (což je cca 20 stupňů nad normálem) a i pevné disky se též naprosto neúměrně zahřívaly, jelikož jejich teplota na povrchu z boku se blížila 60°C, což je z dlouhodobého hlediska naprosto nepřípustné (standardně se jejich teplota pohybuje kolem 44°C). Zdroj mající ve spodní části ventilátor by sice pevným diskům dost ulevil, ale stále tu máme přehřívající se komponenty v dolní části skříně. Navíc v tomto stavu se po chvíli činnosti zvýšila rychlost otáček ventilátoru chladiče procesoru z 2150 na 3600rpm, takže se počítač stal rázem zdrojem hluku. Jediný efekt, kterého byste mohli eventuelně chtít docílit vypnutím dvou 12cm ventilátorů (tedy snížení hlučnosti), byste v případě žravého procesoru rozhodně nedocílili, ba naopak, odměnou by vám tedy v tomto případě bylo značné navýšení hluku. Ovšem jak již bylo řečeno, pro vypnutí těchto dvou 12cm ventilátorů není jediný důvod, takže toto berte spíše jako zajímavost.

Rozhodně zajímavější to je však s 8cm ventilátorem v přední části skříně. Ten v podstatě přivádí studený vzduch do prostoru, kde se nachází grafická karta. Bohužel s jeho hlukem to už zdaleka není tak růžové, jako v případě dvou níže položených 12cm ventilátorů. Je totiž poměrně hlasitý a tak zde jsou testy při jeho vypnutí a zapnutí na místě, protože důvod k tomu by zde rozhodně byl. Na teplotu procesoru samozřejmě neměl vliv naprosto žádný, jelikož je umístěn o něco výše a tak se od něj do skříně vháněný vzduch k procesoru vůbec nedostane. V případě ostatních komponent tu však vliv samozřejmě byl. Podrobnosti sdělí již samotné grafy.

Při otevřené skříni jsou rozdíly samozřejmě vždy o poznání nižší. Zajímavé je to ale pokud jde o plastový windtunel. V případě námi použitého boxovaného chladiče procesoru došlo jeho odděláním v zavřené skříni k mírnému poklesu teploty všech komponent (při zátěži procesoru byl však u něj teplotní rozdíl již dost velký). To bych ale přikládal spíše chladiči jako takovému. Kdyby byl použit nějaký model s rozměrnější a hlavně vyšší pasivní částí (například s využitím Heat-Pipes), tak myslím, že by přítomnost tohoto windtunelu mluvila spíše pro, než proti. Zejména je pak možné zkoušet procesor chladit díky windtunelu jen pasivně.

Teplota pevných disků

Pro zjištění jak jsou na tom s teplotou pevné disky, když poblíž nemají žádný ventilátor, jsem provedl měření i v tomto směru. Opět jsem měřil infračerveným teploměrem teplotu bočních stěn pevných disků.

První disk Seagate Barracuda 7200.7 40GB byl při testech umístěn více vlevo a disk Seagate Barracuda 7200.8 250GB SATA byl umístěn jak jinak než vpravo, takže mezi oběma disky byla jedna pozice zcela volná. Mějte však na paměti, že disky nebyly během těchto testů nijak zatěžovány, takže v takovém případě by byla jejich teplota ještě o poznání vyšší. Ze všech těchto testů je viditelný teplotní rozdíl při vypnutých a zapnutých ventilátorech, který je dost znatelný. Doplňkově jsem změřil teplotu obou disků po 15minutách 100% zátěže procesoru pomocí programu Prime95, kdy byly všechny ventilátory vypnuté a veškeré komponenty dostávaly pořádně zabrat, jelikož se teplý vzduch dostával pomalu odspodu nahoru a při své cestě se stále jen ohříval. Takže to jen pro ilustraci toho nejhoršího možného stavu.

Poznámka: Testy byly prováděny s energeticky náročným procesorem, proto tak vysoké teploty. V případě použití systému založeného například na Athlonu 64 s jádrem Winchester by byly všechny hodnoty o poznání nižší (nicméně závislosti jednotlivých stavů by měly zůstat zachovány).