Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Nedávno jsme se dozvěděli, že řecká policie odhalila vraha americké bioložky Suzanne Eatonové na Krétě – pomocí dat o pohybu podezřelého z jeho mobilu. Je to dobře? Je to špatně? Je to důkaz, že jsme fakticky trvale sledováni?
Ukazuje se, že opravdu potřebujeme zákony, které neutrálně chrání všechny a brání zneužívání technologií pro politické agendy „jenom proto, že to jde“. Pokud se toho vzdáme, jsme ve středověku – ve středověku s digitálními dráby. Ale víte co? Aktivisté neprovozují hon na čarodějnice – pokud si totiž přečtete Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1487), tak zjistíte, že jde o právní text, který dost rozsáhle rozebírá jak problematiku čarodějnictví, tak i způsoby, jak ho vyšetřovat a trestat. Není to chaos, odsudky předem, oslavy žalujících, veřejné lynčování obviněných, strhávání portrétů, vysekávání jmen z nápisů a ani vystřihování z filmů bez soudu – je to systém pro formální vyšetřování čarodějnictví, který nejen vysvětluje, jak správně postupovat, ale také co například čarodějnictví není – co jsou jenom hloupé zvyky a pověry, za které možná dostanete pokutu, ale neskončíte u kůlu.
Autor: Sprenger, Jakob – Available in the BEIC digital library
and uploaded in partnership with BEIC Foundation., Volné dílo, Odkaz
A pak vám to dojde: Dnešní aktivisté – to nejsou inkvizitoři, ohánějící se Kladivem a křížem. Ne. Ti vyšetřovali metodicky podle tehdy daného a sepsaného kanonického práva. Aktivisté jsou ten hysterický dav, který před ně dovleče oběť, vykřikuje lživé výpovědi a nutí oběť, aby řekla něco, kvůli čemu spadne mezi činy jmenované jako čarodějnictví. Hon na čarodějnice, Velký Bratr – to není něco poháněného naší technologií. Je to něco, co je poháněné našim fanatismem, naší zaslepeností a naší hloupostí.
