Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nedávno jsme se dozvěděli, že řecká policie odhalila vraha americké bioložky Suzanne Eatonové na Krétě – pomocí dat o pohybu podezřelého z jeho mobilu. Je to dobře? Je to špatně? Je to důkaz, že jsme fakticky trvale sledováni?

Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Cenzura a editování historie
Představa, že internet je cosi trvalého, je zcela nesmyslná. Ano, zatím stále ještě dovoluje znovunahrávání mazaných materiálů, kterých by se jejich autoři rádi zbavili – jako je například starý fotopříběh Michala Prchala o mladém cukráři a sexuchtivé Mirce, ve kterém dojde i na penis. Jenomže tato možnost zmizí ve chvíli, kdy se zavedou povinné uploadovací filtry – a bude možné nejenom blokovat určitý obsah, ale vymazávat ho i z existujících záznamů a dokonce i z Wayback Machine.
Streamovací služba Netflix přistoupila k retrográdní cenzuře seriálu „13 Reasons Why“, kdy ze třináctého dílu odstranila po stížnostech realistickou scénu, ve které hlavní hrdinka páchá sebevraždu ve vaně. Tato scéna byla obviňována z toho, že je příliš drastická, a dokonce že je návodná. Netflix vyhověl a nechal se slyšet, že bude aktivně bránit i šíření pirátských kopií obsahujících původní scénu. Osobně mi je toto rozhodnutí čirou záhadou – drastická scéna sebevraždu neglorifikuje, naopak ji ukazuje jako něco ve své podstatě přízemního a odporného. K cenzuře došlo dva roky po uvedení díla – a přístup Netflixu naznačuje, že klidně může dojít k retrográdní cenzuře dalších děl.
Editování historie je extrémně nebezpečná věc, kterou Západ provozuje nesmírně rád – obvykle se to maskuje za to, aby historická díla byla „pochopitelnější“ anebo „méně kontroverzní“. Zasahuje se do děl Marka Twaina, Cervantesův Don Quixote vyšel ve zkrácené podobě, aniž by v ní bylo zmíněno, že jde o značně přepracované dílo apod. Problém je v tom, že pokud zpětně upravujeme historická díla, nahrazujeme historií její interpretovanou verzí, pravdu nahrazujeme lží.
Bezostyšné ničení historických památek a reinterpretace historie je typická například pro wahhabitský islám, ale my to děláme také: Kupříkladu kompletní Tisíc a jedna noc vyšla během posledního sta let pouze třikrát ve dvou překladech, zbytek jsou výběry, které se metodicky vyhýbají kontroverzním textům, kterých je ve sbírce většina.

Volné dílo, Odkaz
Kvůli tomu běžná populace vlastně netuší, že spíše než o kolekci „krásných pohádek“ jde o texty blízké drsné fantasy, jako je GoT. A pokud jde o naše vlastní pohádky, tak ty jsme „převyprávěli“ také, nezřídka tolikrát, že se originálům skoro nepodobají.
Tím, že editujeme historii, nahrazujeme autentickou výpověď jejím převyprávěním a realitu nahrazujeme naší interpretací reality, která je od reality často velmi vzdálená. Je to nebezpečné z vědeckého hlediska, ale také z filozofického: Přepisování historie je něco jako hromadná psychoterapie, kdy se vyhýbáme nepříjemným vzpomínkám a nahrazujeme je iluzí. Tím ale podstupujeme riziko, že se časem dostaneme do podobné situace – a protože nebudeme mít skutečné záznamy, budeme historii opakovat znova.