Test skříně XPG Invader X: radost z každého pohledu | Kapitola 5
Seznam kapitol
Bočnice z tvrzeného skla je již standardní výbavou většiny dnes prodávaných počítačových skříní. Skleněným čelním panelem je však vybavených jen několik modelů. Přestože budeme v této souvislosti mluvit o počínajícím módním trendu, zůstává prozatím v režii nemnoha výrobců. Jejich konstruktéři si museli poradit s otázkou, jak u skříně s neprodyšným čelem zajistit účinné větrání. Dnes se podíváme na odpověď v podobě XPG Invader X od společnosti ADATA.
Montáž vzorové sestavy do skříně XPG Invader X zahajuji tradičně instalací základní desky klasické velikosti ATX. Překvapením pro mě bylo její upevnění pomocí šroubů s běžným metrickým závitem M3, které se obvykle používají pro přišroubování SSD disků.
Testovaná skříň by dovolila osazení i větší základní desky formátu E-ATX, jen by bylo nutné vést některé kabely k desce delší trasou z boku. Až do délky cca 270 mm by deska nezasáhla do prostoru před bočními ventilátory, delší deska by je pak zčásti zakryla. Ventilátory jsou však osazeny hlouběji, takže by to zřejmě neomezilo jejich účinnost. Zadní okraj klasické ATX desky se v mém případě nachází ve vzdálenosti 180 mm od čelní stěny skříně.
Mezi stropem skříně a horním okrajem základní desky jsem naměřil vzdálenost 27 mm. Pokud odečteme dva milimetry odpovídající hloubce prolisu v místě kotevních otvorů, tak pro případný radiátor vodního chlazení s ventilátory nám zde zbývá pouhých 25 mm, což je tak akorát pro samotný ventilátor. Sestava radiátoru s ventilátory bude rozhodně zasahovat významně nad plochu základní desky, kde pak může kolidovat s vyššími prvky její výbavy. Opačný spodní okraj základní desky se nachází pár milimetrů nad stropem tunelu, ale zde to nebude ničemu vadit.
Strop skříně XPG Invader X lze využít pro instalaci radiátoru vodního chlazení do velikosti 360 mm. Vyzkoušel jsem tedy, jak se skříň popasuje s jedním z největších modelů této limitní velikosti. Musím říct, že zcela bez problémů. Radiátor jsem na strop přišrouboval i bez toho, aniž bych mu uvolnil více prostoru posunutím zadního ventilátoru níže.
Ventilátory chladiče zasahují nad plochu základní desky, ale jsou dostatečně vysoko, takže nekolidují ani s pasivním chladičem napájecí kaskády, ani s vysokými RAM moduly. Původně jsem chtěl vyzkoušet také instalaci širšího 280mm radiátoru, ale nakonec jsem od toho upustil, neboť zcela jistě by mně kolidoval s RAM moduly. Domnívám se, že pro tuto skříň budou optimální radiátory s šířkou jen 120 mm, tedy modely velikosti 240 a 360 mm.
Pouhým přiložením jsem si ověřil dostatečné prostorové možnosti pro 360mm radiátor vodního chlazení v místě bočních ventilátorů. Je ovšem zřejmé, že dva 360mm radiátory by v testované skříni již vzájemně kolidovaly. Domnívám se, že boční pozice není u této skříně pro radiátor vodního chlazení příliš vhodná. Boční průduch totiž musíme použít pro nasávání chladicího vzduchu do skříně a radiátor by nám jej ohříval.
Pozice v tunelu pro napájecí zdroj je vybavena dlouhými podložkami z měkké pryže. Ty by měly omezit nežádoucí přenos vibrací zdroje do konstrukce skříně. Docela velký průduch ve dně umožňuje podle výrobce použití větších zdrojů až do délky 240 mm.
Tak jsem to tedy změřil a při hloubce tunelu 255 mm bychom zřejmě měli velké obtíže s připojením kabelů k 240mm zdroji. Řekl bych, že reálně lze bez problémů použít napájecí zdroj do délky 200 mm.
Vyzkoušel jsem instalaci zdroje délky 180 mm. Abych mohl tento zdroj do skříně zasunout, musel jsem nejdříve ze zadní stěny skříně demontovat jeho instalační rámeček.
Poté jsem rámeček čtyřmi šrouby z příslušenství skříně přišrouboval k zadní stěně zdroje a celek zasunul do skříně.
Zdroj jsem prozatím ponechal v povytažené poloze, abych k němu mohl pohodlně připojit veškeré potřebné kabely.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
