Úvaha: Co že bude do tří let irelevantní?
Seznam kapitol
Když jeden z čelních představitelů Google, John Herlihy, pronesl větu, že „PC desktop bude do tří let irelevantní“, nadzvedl všem písíčkářům pěkně mandle. Nejenom že našemu oblíbenému stroji všichni vyhrožují vyhynutím kvůli tomu, že se mainstreamové hraní přesunuje na konzole (a pro mnoho herních vydavatelů už dnes irelevnantní je), nyní se k pohřebním řečem přidal i šéf firmy, která by se bez PC těžko dostala tam, kde je.
Je ale otázkou, jestli ho všichni ti, kteří ho šmahem odsuzují, vlastně chápou. Co že přesně bude irelevantní? A co se myslí tím, že to bude „irelevnantní“? Za prvé, Herlihy nemluvil o PC jako takových, mluvil o desktopech. A za druhé „irelevantní“ neznamená úpadkový. Pokud se díváte na TopGear, tak je vám úplně jasné, že ten pořad je převážně o „irelevantních“ autech. Nad supermašinami si zaslintáte, sednete si do nich, zasníte se, pak zase vystoupíte a půjdete si koupit normální auto. Normální auto není tahač jaderných střel, který papá 20 litrů na kilometr (jeden pán ho má a místo dovolené si našetří na palivo, aby si chvíli trochu zajezdil za humny), není to superdrahý italský luxus, u něhož se budete bát, aby se vám o něj nerozmázla moucha, není to nějaká ručně dělaná exotika. Až si půjdete koupit auto, buď to bude něco pro naložení rodiny & její bezpečný přesun včetně krámů za rozumnou kačku na kilometr, nebo nějaká rozkošná elektrika či hybrid do města minimálních rozměrů (alias zdivočelý nákupní košík), do kterého se sice vejdou jenom dvě osoby, ale zase s tím dokážete zaparkovat v miniškvíře naštorc.
Bugatti Veyron - taková
normálně irelevantní kára
Chápete nyní pojem „irelevantní“? Myslí se tím „okrajový“, nikoli „špatný“. Stejně „irelevantní“ jsou třeba ty kultovní filmy, kterým se nepodařilo ve finále ovlivnit mainstream. Mainstream je hra na jistotu, lákavé volání pro manažery středního věku, kterým se už nechce riskovat a proto půjdou s davem. To, co říká tento pán, je taková krysařova písnička, která kancelářským krysám říká, že nastal čas přesunout pozornost, protože se vývoj ubírá jinam. Vychází přitom z japonského trhu, který představuje určitou technologickou laboratoř a ukazuje, kam bude směřovat svět za pár let. A zkušenosti z Japonska říkají, že výkonné desktopy budou mít stále svoje místo, ale spíše pro profesionální práci pár odborníků, zatímco těžiště zájmu spotřebitelů se přesune jinam. Kam? K jednodušším mobilním zařízením, která nebudou tak silná, jako současný hardware, ale budou efektivnější.
Není úplně rozumné tvrdit, že cokoliv se šustne v Japonsku, nutně bude fungovat i jinde. Ale přechod k laptopům smysl má – už v současné době v podstatě notebooky překonaly desktopy pro normální práci. Proč pracovat u stolu, když můžete ležet v posteli? Proč sbírat data k práci v kanceláři, když to můžete dělat třeba v hospodě? Scifi z padesátých let představovaly vize „centrálních počítačů“, které buď ovlivňovaly činnost celých domů či kosmických lodí, ale mladší kusy ukazovaly spíše společnost, kde každý má univerzální komunikační rozhraní, něco mezi telefonem / počítačem a bůh ví čím ještě.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
