Úvaha: Data nám můžete svěřit bez obav, drazí blázni | Kapitola 2
Seznam kapitol
Facebook slouží pro naše šmírování, iPhone si pamatuje naši polohu, co někam napíšeme, to patří podle licenčních ujednání provozovateli služby. Kde je hranice mezi paranoiou a reálným ohrožením svobody? Po mrazivých zprávách z minulých dní přinášíme trochu temné zamyšlení nad současnou situací a blízkou budoucností.
Fatální nedostatek uživatelské soudnosti a neochoty prostudovat si licenční ujednání ilustruje jeden z posledních South Parků – „Human centiPad“. Jako vždy jde o dost brutální kus, který nevybíravým způsobem zkombinoval kritiku Apple s bizarním hororem Human Centipede. Není to až tak úžasný kus, zato originální rozhodně ano. Volně řečeno: nikdo nečte licenční ujednání a každý je prostě podepíše v dobré víře, že to je vlastně v pohodě. Pak se diví, co že to vlastně podepsal a co společnosti dovolil, aby mohla dělat s jeho soukromím. Problém není jenom v tom, že ujednání jsou velice dlouhá, asi jako „standardní smlouva s ďáblicí“ ze „Smlouvy s ďáblem“ aka „Bedazzled“ (a kdo by se tedy s nimi četl), ale jsou navíc taky velice nesrozumitelná. Číst rafinovaně zkonstruované smlouvy je velice náročné – ostatně, kolik z vás skutečně přečetlo celou Lisabonskou smlouvu?
Myslím, že právníci musí mít nějakou mezinárodní soutěž v nesrozumitelnosti psaní, kde jde o to co nejrafinovanějším způsobem zamaskovat skutečný obsah sdělení tak, aby ho nikdo nepochopil dříve, než je pozdě.
III O to překvapivější je jistá dobromyslnost, s jakou si Google řekl o možnost použít veškerý váš obsah pro jakékoli své účely u původního licenčního ujednání (EULA) u Google Chrome. Původní EULA s naprosto neskrývanou drzostí tvrdila, že si jakýkoliv obsah, který do Chrome vložíte a nebo si v něm zobrazíte, může Google dále distribuovat a to „neexkluzivně“, což v překladu znamená, že ho může dávat k dispozici třetím stranám. Později, když se to provalilo a nastal všeobecný virvál, Google tvrdil, že to je jejich neúmyslná chyba. Chybička? Předtím měli podobný „problémeček“ u Google Docs.
O něco později se provalilo, že si tak trochu sbírali nekryptovaná data během jejich wardrivingu pro účely Google Street View. A pak tu máme parazitování na autorských právech ostatních – Google News nebo Google Books vyluxují jakoukoliv informaci a zpřístupní ji „zdarma“, přičemž zisky z reklamy a kredit plyne jim, ne autorům.
Pokud si dokážete soudně vyboxovat svoje právo, Google z toho vycouvá, pokud se nesnažíte bránit, máte prostě smůlu. Celé to dotváří obraz společnosti, kterou zhola nezajímají práva ostatních, nebude se jimi předběžně zabývat, prostě si vezme, co chce a bude se zabývat problémem jenom tehdy, pokud za nimi někdo přijde s právníkem.
Reakce Google na provalené problémy s EULA jsou typizované: pokaždé to byla „neúmyslná chyba“, a nebo to bylo něco „obvyklého, něco, čeho se nemusíte bát,“ protože to je myšleno dobře a nebude to proti uživatelům nijak použito. Mají tak slabomyslné právníky, že sází jednu neúmyslnou chybu za druhou, a nebo je to pokus, zda to projde? Kdo nevěří, ať tam běží! Operace se sběrem dat z nekryptovaných wifin byla Googlem interpretována tak, že si systém pro sběr dat nainstaloval jeden z techniků bez vědomí společnosti. To lze vyložit dvěma způsoby:
- V Googlu vládne taková anarchie, že si tam kde jaký technik může dělat co chce a manipulovat se sbíranými informacemi jak uváží za vhodné, aniž by to ráčil konzultovat s právníky, a nebo alespoň vyrozumět manažera.
- Je to klasický zastírací manévr jako v jakuze – Google se pokusil dostat k něčemu, co neměl, chytili je „s rukou v nádobě s cukrovím“, a tak byl vybrán obětní grunt, který byl označen jako pachatel, aby to odskákal on a ne společnost jako taková. Když v jakuze jako voják dostanete příkaz k vraždě, jdete, zabijete cíl a pak se udáte na policii s tím, že jste ho zabili proto... že vás prostě štval. Jakuza je z obliga, zařídí vám právníky a poměrně příjemný kriminál. Je to celkem funkční a efektivní systém.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
