Úvaha: Data nám můžete svěřit bez obav, drazí blázni | Kapitola 3
Seznam kapitol
Facebook slouží pro naše šmírování, iPhone si pamatuje naši polohu, co někam napíšeme, to patří podle licenčních ujednání provozovateli služby. Kde je hranice mezi paranoiou a reálným ohrožením svobody? Po mrazivých zprávách z minulých dní přinášíme trochu temné zamyšlení nad současnou situací a blízkou budoucností.
Ať je to tak nebo tak, věřit v bezpečnost dat uložených na jejich serverech může jenom opravdu velký optimista. Přestože Google neustále tvrdí historky o tom, jak maily na Gmailu nikdo nečte a že se používají jenom ke zpřesnění reklamy (jak přesně?!), byl tu už případ, kdy si jeden z operátorů maily četl a obtěžoval uživatelky. Jasně, magor se najde v každé společnosti – ale viditelně se k datům dostal a číst je mohl. Pokud je může číst nějaký Jarda, co brání tomu, aby je zpracovával někdo úmyslně, nebo masově předával nějaké vládě, například v rámci Patriot Actu?
Když k vám coby americké společnosti přijde americká vláda a bude chtít data uložená na amerických serverech, zkrátka a dobře neřeknete „ne“.
Google zjevně data neukládá tak, aby je nebyl schopen číst sám. Dá se k nim dostat – a protože to jde, někdo se k nim dostane. Jakmile někde uložena jsou, může si s nimi jejich nový vlastník dělat, co chce a ukládat tak dlouho, jak chce. Je normální, že s časem můžete měnit postoje, názory, že byste odstranili nějaké staré dopisy nebo fotky. To v novém netcentrickém světě dělat nemůžete. Máte kontrolu nad tím, kdy informaci odešlete – a tím ji ztrácíte, stejně jako střelec ztrácí kontrolu nad vystřeleným šípem. Možná někde zapadne, možná ho někdo najde a později použije proti vám.
To, že si jedna společnost přisvojuje právo luxovat data ve stylu informačního piráta Tlamsy z Kyberiády, je jednom základ. Ve skutečnosti přes dvacet let existují daleko pokročilejší metody pro zpracování informací, které šikovně doplňují gigantické objemy „hrubých dat“ vkládaných uživateli, odesílaných telefony a snímaných kamerami. Samotná hrubá data jsou relativně k ničemu – musí se zpracovávat a inteligentně třídit. Věděl to i spisovatel George Orwell – a ti, kteří trnuli u jeho antiutopického díla s názvem 1984, se mohli utěšovat, že na sledování celé populace by bylo třeba zaměstnat zhruba 20 % populace tak, aby každý mohl sledovat svých 10 klientů (12 hodin spaní, 12 hodin sledování).
Ani Orwell sám netušil, že nastane doba, kdy na sebe lidé budou donášet sami a že si sami zaplatí telefon, který je bude bez jejich vědomí sledovat a zapisovat si, kdy kde byli. (To, co si v tomto směru dovolil Apple, byla neuvěřitelná prasárna; taková, že i politikům rychle došlo, že není nutné, aby na ně někdo nasazoval špicla – stačilo by ukrást jejich Apple telefon! Není divu, že patch 4.3.3 přišel na applovské poměry tak svižně.)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
