Úvaha: Hloupneme. Přicházíme o kutily a samostatnost | Kapitola 2
Seznam kapitol
Počítačové kutilství bylo za mých mladých let velmi rozšířené. Každý počítačový kroužek začínal s výukou binární logiky, pak se výuka přesunula do oblasti logických obvodů a nakonec se potěr počal třídit na ty spíš softwarově orientované. Dnes takové dovednosti téměř nemáme, žijeme až hotovými produkty.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Dodnes také narazíme na retro kutily, kteří se věnují vynalézání nových vylepšení pro staré počítače. Běžně ke starému hardwaru připojovali zařízení, která byla výpočetně o řády silnější, než byla původní mašinka. Tihle kutilové nejen že ve svém snažení neustávali, ale naopak, s každou generací nových periferií připojovali ke starým počítačům stále výkonnější zařízení. V osmdesátých letech dělali floppydiskové řadiče, v devadesátých letech připojovali harddisky a po roce 2000 se přešlo na paměťové karty – Compact Flashe a později SD. V některých případech to šlo velice jednoduše – například do Amigy 1200 stačilo dát jednoduchý adaptér a do něj zasunout Compact Flash. Někdy to bylo podstatně složitější – řadič SD karet pro Atari 800 / 130 obsahuje nejen řadič, ale taky ROMku s rozšířením operačního systému.
Návrh takových zařízení je docela náročný, protože musíte nejen zajistit, aby zařízení fungovalo, ale taky je třeba respektovat původní systém a jeho limity. Osmibitové platformy dokážou využít jen polovinu šestnáctibitové sběrnice (a tím pádem jen polovinu kapacity disku), velké disky se musí naformátovat jako knihovna disket, mezi kterými se přepíná a podobně. Debaty moderních retronávrhářů jsou úžasné, mají srazy, na kterých řeší souborové formáty, nová řešení, zkrátka jde o setkání stejně vážně vedená, jako by navrhovali zcela moderní zařízení pro široké použití. Řekl bych, že podobné talenty využívají i v Číně, když navrhují různé kopie konzolí na bázi starých mašin od Segy a Nintenda.
Jakkoliv jsou takoví lidé úžasní, pozvolna začínají mizet. Ona vůbec celá kyberkultura začíná pozvolna mizet a opouští nás. The Register publikoval úžasnou reportáž o tom, jak se tokijská čtvrť Akihabara mění z doupěte všelijakých elektronických geeků a nerdů (japonsky nazývaných otaku) na celkem normální nudnou čtvrť. Částečně za to prý může nový starosta, který nerdovská grotta nemá rád, jenomže problém je podle všeho podstatně rozsáhlejší a hlubší: Nová elektronika nepodporuje prakticky žádná rozšíření, takže ji vlastně vylepšovat nelze.
Zatímco dříve byly obchody plné značkových i neznačkových periferií a všelijakých vylepšení, moderní přístroje jsou tak uzavřené, že je můžete „vylepšit“ v podstatě jenom tím, že jim koupíte jiný obal. Takto uzavřené přístroje jednoduše kulturu kutilů a nerdů vůbec nepodporují, ti živoří na okraji a s mizením svého přirozeného biotopu vymírají a mizí. Platí kyberpunkové vize budoucnosti, kdy si hacker letuje bazmek a pak si ho nechá voperovat do mozku? Ale kdeže, spíš to bude fronta unifikovaných, podle stejné módy oblečených zombií, které čekají na svůj nový iPhone.
