Úvaha: Hloupneme. Přicházíme o kutily a samostatnost | Kapitola 2
Seznam kapitol
Počítačové kutilství bylo za mých mladých let velmi rozšířené. Každý počítačový kroužek začínal s výukou binární logiky, pak se výuka přesunula do oblasti logických obvodů a nakonec se potěr počal třídit na ty spíš softwarově orientované. Dnes takové dovednosti téměř nemáme, žijeme až hotovými produkty.
Dodnes také narazíme na retro kutily, kteří se věnují vynalézání nových vylepšení pro staré počítače. Běžně ke starému hardwaru připojovali zařízení, která byla výpočetně o řády silnější, než byla původní mašinka. Tihle kutilové nejen že ve svém snažení neustávali, ale naopak, s každou generací nových periferií připojovali ke starým počítačům stále výkonnější zařízení. V osmdesátých letech dělali floppydiskové řadiče, v devadesátých letech připojovali harddisky a po roce 2000 se přešlo na paměťové karty – Compact Flashe a později SD. V některých případech to šlo velice jednoduše – například do Amigy 1200 stačilo dát jednoduchý adaptér a do něj zasunout Compact Flash. Někdy to bylo podstatně složitější – řadič SD karet pro Atari 800 / 130 obsahuje nejen řadič, ale taky ROMku s rozšířením operačního systému.
Návrh takových zařízení je docela náročný, protože musíte nejen zajistit, aby zařízení fungovalo, ale taky je třeba respektovat původní systém a jeho limity. Osmibitové platformy dokážou využít jen polovinu šestnáctibitové sběrnice (a tím pádem jen polovinu kapacity disku), velké disky se musí naformátovat jako knihovna disket, mezi kterými se přepíná a podobně. Debaty moderních retronávrhářů jsou úžasné, mají srazy, na kterých řeší souborové formáty, nová řešení, zkrátka jde o setkání stejně vážně vedená, jako by navrhovali zcela moderní zařízení pro široké použití. Řekl bych, že podobné talenty využívají i v Číně, když navrhují různé kopie konzolí na bázi starých mašin od Segy a Nintenda.
Jakkoliv jsou takoví lidé úžasní, pozvolna začínají mizet. Ona vůbec celá kyberkultura začíná pozvolna mizet a opouští nás. The Register publikoval úžasnou reportáž o tom, jak se tokijská čtvrť Akihabara mění z doupěte všelijakých elektronických geeků a nerdů (japonsky nazývaných otaku) na celkem normální nudnou čtvrť. Částečně za to prý může nový starosta, který nerdovská grotta nemá rád, jenomže problém je podle všeho podstatně rozsáhlejší a hlubší: Nová elektronika nepodporuje prakticky žádná rozšíření, takže ji vlastně vylepšovat nelze.
Zatímco dříve byly obchody plné značkových i neznačkových periferií a všelijakých vylepšení, moderní přístroje jsou tak uzavřené, že je můžete „vylepšit“ v podstatě jenom tím, že jim koupíte jiný obal. Takto uzavřené přístroje jednoduše kulturu kutilů a nerdů vůbec nepodporují, ti živoří na okraji a s mizením svého přirozeného biotopu vymírají a mizí. Platí kyberpunkové vize budoucnosti, kdy si hacker letuje bazmek a pak si ho nechá voperovat do mozku? Ale kdeže, spíš to bude fronta unifikovaných, podle stejné módy oblečených zombií, které čekají na svůj nový iPhone.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
