Úvaha: Hloupneme. Přicházíme o kutily a samostatnost | Kapitola 3
Seznam kapitol
Počítačové kutilství bylo za mých mladých let velmi rozšířené. Každý počítačový kroužek začínal s výukou binární logiky, pak se výuka přesunula do oblasti logických obvodů a nakonec se potěr počal třídit na ty spíš softwarově orientované. Dnes takové dovednosti téměř nemáme, žijeme až hotovými produkty.
Když jsem sestavoval exponáty pro připravovanou výstavu o historii knihy pro Alza Muzeum, dostal jsem do pracek mrtvý Amazon Kindle 4. Přišlo mi, že by bylo docela fajn ho otevřít a ukázat vnitřnosti, protože každý zvědavý uživatel se zajímá o to, jak to vypadá uvnitř jeho křečka. Rozebrat nový přístroj není legrace, protože přijdete o záruku. Ovšem když máte možnost kouknout se do mrtvolky a provést tak její pitvu, tak to je skutečně k neodolání! Nastal tedy čas vypáčit Kindlu bříško a podívat se, jak že to vypadá uvnitř.
Musím říci, že zážitek to byl velice překvapující. Dobýt se do Kindlu není jednoduché – není vůbec navržen tak, aby se do něj dalo lézt. Víko je na zacvaknuté a nelze ho v podstatě oddělit bez rozlomení několika paciček, navíc je na něm nakydnuto lepidlo, které víko fixuje ke krytu baterky. Když jsem lepidlo oddělil, a kryt baterie odmonotoval, zjistil jsem, že i baterie je přilepená. Ba co více, i deska elektroniky je přilepená. Je to celé slepené dohromady – nejsou tam žádné uživatelsky vyměnitelné díly a je docela možné, že i profesionální výměna baterie znamená výměnu celého zařízení. Kindle 4 je navržený dobře – uvnitř je magnéziová kostra, která zajišťuje pevnost čtečky, drží tlačítka a poskytuje oporu obrazovce z epapíru a všem vnitřním komponentám. O kostru se opírá i plast, který je dotykově příjemný – to vysvětluje, proč i když je Kindle 4 „plasťák“, působí velmi solidním a pevným dojmem. Uživatel ale do něj lézt nemá a nemusí, protože uvnitř není nic, co by byl schopen vyměnit či vylepšit.
Jde o typické zařízení nové generace, které není rozšířitelné, není opravitelné a nedá se s ním dělat vůbec nic po hardwarové stránce. Jasně, můžete si ho hacknout, jak se o tom tady psalo. Nerozšíříte mu ale ani paměť a ani nevyměníte baterku, pokud by se vám snad chtělo. Přijde vám v krabici, vyndáte ho, nabijete, zaregistrujete, používáte – a až pojde, odnesete ho do tříděného odpadu, to je plus mínus všechno.
Nejde o jediné zařízení, tento trend se začíná prosazovat stále více. iPhony nebyly rozšířitelné a ani opravitelné, iPady rovněž, Macbook Air přinesl koncept napevno zabudované baterie, kterou není možné uživatelsky ani vyměnit, ani rozšířit. Pokud potřebujete výměnu, musíte do servisu. Nový a značně drahý Macbook Pro Retina Display jde ještě o kousek dál: Lidé z iFixit.com se pokusili tento skvost rozebrat a zjistili, že není možné jednoduše odmontovat LCD panel, protože celý kryt notebooku slouží jako rám. Když se pokusili LCD panel odmontovat, tak praskl. Ještě drsnější změnu ale zažila baterie, která není v notebooku přišroubovaná, ale rovnou přilepená. Ano, slyšíte dobře, je PŘILEPENÁ. Fest přilepená – a napájecí kablík vede kdesi pod baterií, takže i lidi z iFixit ztratili nervy a rozhodli se články od konstrukce nepáčit.
Tak to je nálet: Koupíte si notebook za sedmdesát klacků – a pokud vám pojde baterka, pošel vám notebook. Tento notebook je profesionální, jenomže všechno je v něm stejně zaintegrované, jako v onom Kindle 4: Paměť je přiletovaná, baterka přilepená, notebook po koupi nerozšíříte, takže si musíte rovnou objednat model, který vám bude stačit. Jenom SSD disk je oddělitelný, i když je proprietární, takže předpokládám, že oprava notebooku se dělá tak, že se ze poškozeného kusu vyloví SSD, to se zasune do nového těla a oprava je dokončena. Oddělitelné SSD taky znamená, že je jistá šance z něj v případě selhání disku samotného vyškrabat nějaká data. Jinak je to systém zcela uzavřený.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
