i
Zdroj: PCTuning.cz
Úvaha: Nové technologie, nové možnosti | Kapitola 2
Mezi různými skeptickými kafemlejnky, přinášející další a další apokalyptické zvěsti o hrůzách časů budoucích, mě zaujal zvláště ten, jak technika umořuje lidskou tvořivost a díky ní jde obecně kultura do kopru. Kdysi, když si chtělo děcko osvěžit trudné odpoledne hudbou, vzalo si nožík, uřízlo vrbový proutek a vyklepalo si z něj píšťalku.
O tom se v minulosti nikomu ani nezdálo – šířit, množit a kopírovat
informace je dnes nekonečně jednoduché. V dobách Alexandrijské knihovny
se svitky musely krást na státní úrovni, aby knihovna získala ty
nejlepší knihy, informace byly dostupné jenom elitám a při opakovaných
požárech byla většina z nich zničena. Pořizování opisu byla práce na
dlouhé měsíce a do kopie se často dostávaly zásadní chyby, takže si
dnes badatelé nezřídka lámou hlavu nad tím, zda zvláštní a překvapivý
text, který studují, obsahuje nějakou hlubokou myšlenku - a nebo zda si
opisovač pustil pozornost na špacír a do kopie zanesl nesmysly. Dnes se
informace, druhdy k hlubokému zoufalství autorskoprávních organizací,
přelévají prakticky okamžitě a víceméně zcela nekontrolovatelně sem a
tam. Těžko říct, kolik kopií vzniklo a kde jsou uloženy – ale dnes je
velmi nepravděpodobné, že by vlivem jedné lokální katastrofy lidstvo
přišlo o většinu svých znalostí. Svoboda zatím na internetu dosahuje
tak masivních rozměrů, že se civilizované země, nepochybně inspirovány
úspěchy totalitní Číny, snaží dostat tuto nebezpečnou anarchii pod
všelijak bizarními záminkami pod své milující cenzorské křídlo. K tomu
je ponoukají nejenom ochránci tradic, zdůrazňující, že Pikaču podvrací
islámskou republiku a pornografie přináší zhoubu celým národům, ale
také právě distribuční společnosti, které s nepopsatelnou hrůzou
sledují, jak se jim rozpadají distribuční schémata. Oni celé měsíce
pracovali na plánu, kdy, kde a v jak sestříhané verzi uvedou své nové
filmy - a místo toho pic! Internetový národ sleduje jejich dílo už den
před premiérou. Všichni konzervativci se proto shodují, že je tok
informací třeba přiškrtit.
O počítačích a internetu se tvrdí, že devastují kreativitu, že mění
lidstvo v jakousi populaci zombií, které jenom pasivně konzumují vše,
co se jim naservíruje. Každý se ale snadno může podívat, jak bizarní to
je tvrzení. Celý koncept Webu 2.0 je založen na tom, že se snaží z co
největšího počtu konzumentů udělat producenty informace. To dává dosud
nevídané možnosti, jako je třeba šance pro neznámé autory. Máte
nějakého vtipného týpka, který zná spoustu skvělých historek. Dobře,
dokud je vypráví u táboráku, je to príma, ale nikdo ho nezná. Kdo ví,
třeba je to druhý Hašek, ale pokud nic nepíše a nesnaží se publikovat,
nikdo se to nedozví. A i když se snaží, může mít obrovské problémy.
Máte představu, jak je pro začínající autory obtížné prorazit? Jak je
náročné vydat první knihu, když o vás nikdo neví? Je to velice, velice
těžké. Daleko jednodušší je založit si blog a sepisovat své dojmy a
úvahy tam. Spousta z blogů je čirý salát, omílání již mnohokrát
vyřčeného, ale občas se objeví opravdové skvosty. Některé z blogů
dosahují opravdu značných kvalit, pokud mám něco jmenovat, tak velmi
zábavný je kupříkladu blog
Renaty Francové, což je svého druhu varianta deníku Bridget
Jonesové, ovšem v podstatně vymazlenějším provedení. Pokud se vám
podaří stát se známým na webu, máte podstatně jednodušší šance na
vydání v klasickém médiu – v podstatě záleží jenom na tom, zda jste
mistrem jediného stylu a nebo zda ve vás opravdu dříme talent.
Nepotřebujete konexe, nemusíte vhazovat své texty do oken limuzin
úspěšných spisovatelů a ani se doprošovat audience u dalších a dalších
vydavatelů. Stačí vám počítač a připojení, tedy náklad řekněme v
hodnotě 5000 Kč.
Zabezpečení vašich textů je také o třídu lepší, než tomu bylo v
minulosti, kdy jste na psacím stroji s kopíráky natřískali nanejvýš tři
kopie. Pokud nejste úplní jardové a zálohujete si off-site třeba na
nějakou webovou službu, jste výrazně lépe zajištěni před katastrofami a
nebudete muset následovat osud Jana Amose Komenského – tedy sledovat,
jak se při požáru výsledek vaší mnohaleté práce proměňuje v popel. Ale
i když nemáte web rádi a radši papír, i tehdy vám rozvoj technologií
výrazně pomůže. Tiskárny jsou dnes levnější než kdy jindy – před
dvaceti lety, když jsem sepisoval odborné práce na střední škole,
představovalo přenesení napsaných textů z osmibitu na PC, které
dokázalo texty vyfrknout na jehličkovou tiskárnu, operaci na dva dny a
asistovalo u toho pět lidí, kteří zapůjčili hardware, pořešili upload
češtiny do tiskárny a podobné, dnes zcela nepředstavitelné věci. Dnes
si zajdete do sámošky, koupíte balík papíru a tiskárnu – a vejdete se
do jediné tisícovky. A tím to pochopitelně nekončí! Nikdy nebyly tak
vynikající možnosti pro psaní, jako jsou dnes – ať se rozhodnete psát
realistické texty a nebo čirou fantazii, online připojení vám nabídne
tu nejpraktičtější a nejrychlejší referenční knihovnu, thesaurus,
encyklopedii. Můžete studovat různé styly psaní, můžete si prostudovat
myšlenkové cesty, po kterých putují pacifističtí mírotvůrci, ale třeba
taky nahlédnout, co se hodí pod turbanem v palici vůdcům Talibanu.
Pokud se tedy rozhodnete, že ve stylu Danielle Steelové napíšete
milostný román o vztahu humanitární pracovnice s Bin Ládinem, můžete si
k tomu sehnat podklady rychle, levně a bezpečně. Tohle bylo před
dvaceti lety ještě zhola vyloučené.