Úvaha o vývoji (počítačových) druhů | Kapitola 2
V osmdesátých letech jsme tu měli mnoho platforem, které mezi sebou intenzivně bojovaly o dominanci. Příkladem může být dlouhá a intenzivní tahanice mezi Atari a Commodore, která začala v podstatě už na konci sedmdesátých let a táhla se téměř až do poloviny let devadesátých. Kde jsou dnes? A kolik dalších platforem od té doby svádělo své epické bitvy?
Opakovaně mě zaráželo, jak v oblasti technologií dochází s postupem času k masivní konsolidaci a, abych tak po darwinovsku řekl, počet významných druhů klesá k nějakým dvěma, maximálně třem. Pokaždé, když se objevil nějaký větší technologický skok (například příchod domácích počítačů, kapesních počítačů apod.) se najednou objevila řada firem s mnoha velmi různorodými a často velmi kreativně pojatými výrobky, ale poměrně rychle došlo ke konsolidaci a s většinou z nich dějinný vývoj jaksi vytřel podlahu. Zajímavý je převážně fakt, že ani známým výrobcům se často prostě nepovedlo udělat díru do světa - přes všechny jejich zkušenosti a marketingovou sílu. Apple neprorazil ani s kapesním počítačem Newton, ani s jejich herní konzolí, obě oblasti víceméně vyzobl Microsoft. V jakémsi revanši se naopak Microsoftu naprosto nepodařilo protlačit Zune a "ipod" je dnes stejně lidové slovo, jako byl "walkman".
Je zvláštní, že obdobím jasného úspěchu dominujícího výrobce jakoby v jistém smyslu začínal jeho pád. Jeho podíl na trhu je tak velký, že se skoro zdá, že ho není možné vytlačit a všichni konkurenti představují jen jakési poznámky pod čarou. Stačí jenom sedět, mírně inovovat produkt v mezích zákona a získávat kvanta peněz, není-liž pravda? Poklid je ale jenom zdánlivý. Změna, která otřese jeho postavením, je pak náhlá a přichází obvykle ve formě zcela nového konceptu.
Jistou dobu například platilo, že silnější hardware dovolí vznik náročnějšímu software - a náročnější software pak nutí zákazníky kupovat si výkonnější hardware. Aplikace se zvětšují, ale jejich funkcionalita se úměrně nezvyšuje - a některé parametry taky ne. Startup Windows 95 na Pentiu může být ve srovnání s moderním strojem a moderními Windows překvapivě rychlý. Nové systémy mohou být díky nárůstu síly hardware jaksi datově obscénnější - kdysi uživatelé nepoužívali žádný obrázek na ploše aby ušetřili paměť, dnes si na desktop dají klidně animaci. Základní aplikace - nějaká kalkulačka, psaní, malování a podobné nesmysly - se přitom funkčně nijak valně nezměnily od začátku devadesátých let. Naopak, kdo si hrál třebas s takovým Acorn Archimedem, bude se jenom divit, proč myšlenka dávat OS na solid state paměti považovaná za novou a i ribbon mu přijde nějaký povědomý.
Příkazová řádka vládne všem, v temnotě obrazovky vás sváže!
S příchodem netbooků a nettopů se najednou ale tato filozofie mění a hnací motor, spolehlivě ženoucí celé národy za více gigahertzy a gigabyty přestává fungovat. Lidi objevují, že pro čtení, psaní a surfování jim stačí pouze "dostačující" hardware a nepotřebují nijak extra nový. Kdysi bylo považováno za velice sociální pohybovat se po kavárně s notebookem deset let starým, ale dnes je klidně možné, že takový stařešina bude výkonnější, než nový netbook s Atomem. Provozování náročných aplikací je na podobném strojku velkým utrpením - a kdo zkoušel Visty, jistě na něm rád přešel na "jen přijatelně líná" XP. Microsoft musel být více než nepříjemně zaskočen tím, že samostroj na upgrady najednou přestal fungovat. Pomalé mašiny vykolejily plánovaný cyklus - a co hůře, pootevřely dveře Linuxu. Microsoft ty dveře zase hbitě přibouchl tím, že se smířil s faktem, že XP bude muset udržovat při životě podstatně déle už jen kvůli těmto levným strojům. Pokud se verze netbooku s Linuxem a verze s Windows liší o nějaký litr, řada smrtelníků si radši připlatí na známé prostředí, než aby bádala v jiném OS.
Je ale velkou otázkou, zda Microsoft považuje příchod netbooků jen za jakýsi dočasný fenomén, jakési zadrhnutí stroje na upgrady - a nebo zda za ním vnímá potenciální změnu celého paradigmatu. Popravdě - zatím se na to můžeme dívat tak, že lidi jednoduše škudlí a koupí si "velmi slabý stroj", se kterým se v původním upgradovacím cyklu prostě jenom nepočítalo. Síla těchto "velmi slabých strojů" ovšem roste, takže za čas by se zase upgradovací cyklus mohl nahodit, není-liž pravda? Pak bychom se mohli vrátit ke krásným dobám, kdy zákazníci budou platit buď vždy za generaci software tak, jak jim to naplánujeme - a nebo si předplatí službu na roční bázi.
A nebo ať si táhnou k Linuxu, pokud chtějí. Na něm nijak nezáleží, vždyť se stačí podívat na statistiky a každý vidí, že jediný úspěšný unixoidní systém, který by dnes stál Microsoftu za komentář, je MacOS. Ani příchod netbooků na tom nic nezměnil - a Microsoft si je tím tak jistý, že prý další verze Windows pro "malé notebooky" rozhodně nebude tak levná, jako byly současné netbookoidní XP. Skutečně: Odhodlali byste se k podobnému kroku, pokud byste si nebyli tak jistí, že se vám podařilo Linux bezpečně zahnat do kouta? Apple pro ně není až tak valnou hrozbou: Za operační systém se u nich taky platí, navíc je bezpečně svázaný s jejich vlastním hardware, takže applové mohou expandovat pouze tak, jak se jim bude dařit prodávat hardware. Apple může vypadat zvenčí pro Microsoft jako hrozba, ale ve skutečnosti jí není. Mac je parádní gadget pro ty, kteří chtějí "něco jiného", ale ve skutečnosti to je takové hezké a krapet předražené PC, pro které si můžete obstarat i normální Office. Většina smrtelníků zůstane u levnějších PC poskytujících stejnou funkcionalitu. Ale ani u těch nejlevnějších se, podle všech statistik prodejů, davy po Linuxech nevrhají - a to ani po těch uživatelsky přívětivých.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
