Úvaha o vývoji (počítačových) druhů
V osmdesátých letech jsme tu měli mnoho platforem, které mezi sebou intenzivně bojovaly o dominanci. Příkladem může být dlouhá a intenzivní tahanice mezi Atari a Commodore, která začala v podstatě už na konci sedmdesátých let a táhla se téměř až do poloviny let devadesátých. Kde jsou dnes? A kolik dalších platforem od té doby svádělo své epické bitvy?
Byly tu rozhodně pamětihodné souboje – DOS versus OS/2, Palm versus Pocket PC, legendární Linux vs. Widnows a nově Mac vs. PC. Duely jsou časté, dramatické a - docela možná - úplně zbytečné. Všemi těmi změnami prochází PC jako pozoruhodně flexibilní platforma, která vyhrává prostě tím, že po vzoru Borgů z konkurentů vysává nápady a zabudovává je do sebe. To ji dělá neuvěřitelně úspěšnou.
Kampak se poděl tenhle konkurent okének?
Nejstarší studii na téma "proč je PC jediný rozumný počítač a nakonec ho bude mít doma každý" jsem četl už na začátku osmdesátých let, v dobách, kdy jsem vůbec neměl představu o tom, jak takové PC vlastně může vypadat. Mít v té době doma PC přišlo každému soudnému uživateli stejně rozumné, jako mít doma fabriku - bylo to stejně drahé, stejně nepraktické a taky na to bylo úděsně málo her. Kam se takové PC hrabalo na Sinclair Spectrum! Každý měl pro Spectrum doma trilion her, Poláci dokonce vysílali nějaké programy rádiem, stačilo zapnout radiomagnetofon, nahrávat a doufat, že kazeta značky "Emgeton věrný tón" nebude trpět alespoň na první pokus o přehrání dropouty. Pravda, na Spectru se nedaly dělat rozumné úkoly, data nešlo přenášet do školy a nebo na jiné systémy a ani výsledky svých výpočtů jste si nemohli vytisknout, jelikož pořádná jehličková tiskárna stála majlant, ale nevadí - o to to bylo dobrodružnější. Myšlenka, že by "standardizované PC" mohlo někdy stát na vašem stole, vypadala naprosto absurdně.
1-20 Manic Miner 21-38 Dan Dare 39-52 Saboteur 2 - schválně kdo ještě tuší co ony číslíčka znamenají?
Na konci devadesátých let to už bylo s příchodem "domácích" PC od Amstradu, klonů a levných edicí i od IBM o něco méně ujeté, ale stále byl poměr cena / výkon velmi nevýhodný - levné PC vás přišlo na o něco větší prachy než, řekněme, Amiga 500, ale byl to jenom pomalý model a třebas jenom s floppy drivem. Zkoušeli jste někdy na něčem podobném pracovat v tak nehorázně náročném prostředí, jako byl DOS? To věčné přehazování disket! O provozování něčeho tak infernálně náročného, jako třebas Windows 3.1 na tak slabém stroji už ani nemluvím. Je to velmi zajímavé, ale v oné době existoval operační systém, který fungoval na počítači s jednou floppinou (a dostatkem RAM) velice slušně: GEOS. Zkoušel jsem ho na Atari PC, což je slabé XT s jednou floppy mechanikou - a světe zboř se, dalo se s tím pracovat. GEOS fungoval i na něčem tak bizarním, jako Commodore 64 s méně než jednomegahertzovým procesorem.
Přestože šlo o zajímavý systém, PC se stále zlevňovala a už se ocitla pod magickou hranicí 40.000 Kč, což znamenalo, že o nich začínali uvažovat nejenom zbohatlíci, ale i "power useři" a také studenti - zkrátka ti, kteří viděli v PC praktický smysl. PC začalo být v devadesátých letech tak neuvěřitelně úspěšné, že v průběhu nějakých deseti let v podstatě vygumovalo všechny konkurenty - jak Apple, tak Atari, Commodore a posléze jeho "zastaralá a neuvěřitelně stupidní architektura" (jak pravili mnozí) začala válcovat i hrdé výrobce serverového vybavení. PC bylo tak úspěšné, že svým způsobem převálcovalo i IBM, která ho stvořila a byla nucena jeho výrobu postoupit firmám, které dokážou písíčko vyrobit, tak řečeno, za krabici sušenek a dvoje tretry. Bylo to neuvěřitelné období monokultury, svět vlastně patřil Microsoftu: PC znamenalo počítač s Windows, Explorerem a Office. Neuvěřitelné vítězství, že ano?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
