Úvaha o vývoji (počítačových) druhů | Kapitola 3
V osmdesátých letech jsme tu měli mnoho platforem, které mezi sebou intenzivně bojovaly o dominanci. Příkladem může být dlouhá a intenzivní tahanice mezi Atari a Commodore, která začala v podstatě už na konci sedmdesátých let a táhla se téměř až do poloviny let devadesátých. Kde jsou dnes? A kolik dalších platforem od té doby svádělo své epické bitvy?
Daleko hlubší a zásadnější změny ale přinesl Google. V jejich netcentrickém světě nepotřebujete žádný operační systém, stačí vám jen výkonný browser. Všechny netové aplikace, které používáte, budou vždy aktuální - a je jim vlastně jedno, jestli je prohlížeč takový či makový. Pokud používáte nenáročné aplikace, jsou "offline" verze programů zcela přebytečné, ať už jsou placené a nebo zdarma. Pokud máte opravdu velmi dobré připojení, tak vás do jisté míry nemusí zajímat ani fyzické vlastnosti vašeho hardware - data si budete strkat do sdílených či privátních úložišť, můžete používat aplikace, které využijí hardware na vaší straně jenom jako prohlížeč. Má to řadu výhod - a nejenom pro velké "poskytovatele služeb", ale i pro správce firemních aplikací: Všechna uživatelská data budou uložena na firemním serveru, takže se dají snadno zálohovat, obnovovat, spravovat - nádhera. Netcentrický svět může vypadat velmi odlišně od našeho současného: Základem je domácí server, napojený na netové služby, streamuje filmy a muziku do televizí, netbooků, nettopů, sbírá, zálohuje a synchronizuje data s netovými úložišti. Takový server může být vlastně jenom lepší NAS, který si za desítku koupíte už dnes - nakonfigurujete si ho přes browser a vlastně je vám vcelku ukradené, na jakém OS běží a pokud je chytrý, může se updatovat sám. Popravdě - v takovém světě vás skutečně vůbec nemusí zajímat, co běží v hlubinách vaší televize / laptopu / chytrého telefonu - Android, Tučňák, Okna, cokoliv.
Je zajímavé, že ať už se vývoj vydá libovolným směrem, budeme i později mít patrně jenom několik významných hráčů. Nečekám desítky úspěšných Googlů, Facebooků nebo Twitterů, jejich řady se rychle proklestí a méně úspěšní konkurenti rychle zmizí v zapomnění. Bude to stejné, jako předtím: Každou službu bude nabízet více hráčů, ale jenom dva až tři budou opravdu významní. Všichni ostatní jen tak přicmrndávat u zdi a nebo, pokud přinesli zajímavé technologie, budou polykáni úspěšnějšími. Má to svoji logiku: Kolik potřebujete různých browserů, textových editorů a nebo emailových klientů?
Když se podíváte na software pro různé platformy minulosti, uvidíte, že jde většinou o různé verze těchtýž aplikací + různorodé utility, které obvykle pomáhají přenášet data mezi aplikacemi a platformami. Ve veškeré té záplavě software najdeme stěží desítky opravdu důležitých kusů, zato spoustu variací a klonů. Zlé jazyky kdysi komentovaly informaci o tom, že Palm má ze všech kapesních počítačů nejvíce aplikací, jízlivou hláškou, že 99% z nich jsou stejně jenom různé verze plánovacího kalendáře. Pokud zvítězí netcentristický svět, můžeme očekávat ještě větší konsolidaci aplikací: Pokud budete moct využívat stejnou aplikaci a svoje repozitáře jak z telefonu, netbooku i desktopu, bude to nepochybně velice praktické. A taky to bude znamenat, že je zbytečné vytvářet jednotlivé verze aplikací pro jednotlivé platformy. Nejsou potřeba konverzní programy, všechno by bylo podstatně jednodušší.
Otázkou ale pak je - bude stále potřeba výkonné PC? A v jaké roli? Na Západě jsou konzole dominantní herní platformou - a k čemu jinému vlastně potřebujete výkonný počítač než k hraní? Evoluce technologií se rozhodně nezastaví, ať už bude pokračovat "microsoftím směrem" vedoucím k dalším a dalším generacím stále výkonnějších PC, a nebo k netcentrickému světu, kdy budeme mít sítí propojené poskytovatele služeb a na druhé straně straně celá kvanta různorodých terminálů. "Souboj", který se odehrává mezi Apple a Microsoftem, je úplně bezvýznamný, filozofické rozdíly jsou mezi nimi minimální - vždyť Gates i Jobs patřili ke stejné generaci, měli podobný pohled na svět a lišili se hlavně v tom, že Gates byl stratég a pragmatik a Jobs estét a vizionář. Skutečná bitva o podobu PC a našeho digitálního světa vůbec se nyní bude odehrávat mezi konceptem "osobního počítače" a netcentrickým světem. Za praktičtější považuji právě netcentrický koncept, i když mám radši osobní počítač - holt jsem stará struktura, která je ráda, když ví, kde se fyzicky nacházejí její data a kudy všudy putují.
Rozhodně nás v následujících deseti letech očekává velice zajímavý souboj. A zda ho tentokrát PC přežije, se mi zdá přece jenom poněkud nejasné...
