Úvaha: Před 200 lety zapomněli, co je to kolečko. A my? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nedávno jsem měl zajímavý rozhovor o počítačové historii se skepticky naladěným člověkem. Říkal, že zabývat se historií technologií je zbytečné, protože kdyby nějakou technologii neobjevil jeden vynálezce, přišel by s ní jiný. Podle něj je příchod jakékoli technologie v podstatě nutností. Proč je mimo?
Je svým způsobem paradox, že úspěch této generace vývojářů stojí na často velmi frustrujícím a neúspěšném životě mnohem významnějších vývojářů minulosti, kteří nedopadli úplně dobře.
Hellénistickou vzdělanost se nastupujícímu křesťanství v podstatě podařilo vyhladit, zachránily ji jenom překlady do arabštiny, protože v raném středověku byl arabský svět tolerantnější a přírodním vědám více nakloněný, než ten křesťanský. Charles Babbage zemřel, aniž se mu podařilo dokončit jeho vysněný projekt plně programovatelného mechanického počítače. Ada Augusta Lovelace sice vytvořila první bezchybný program (jak ukázala jeho následná analýza), ale nikdy ho neviděla v chodu a kvůli zdravotním problémům zemřela v pouhých 36ti letech. Oba navíc byli značně zadlužení, takže místo pohádkového života dnešních startupistů se potýkali s existenčními problémy. Je to nefér. A není se čemu divit, že z hlediska svého okolí vypadali jako šílenci.
Přesto, z nějakého důvodu, byli posedlí tím, co se pokoušeli udělat. A tahle posedlost se šířila, přeskakovala z jednoho vynálezce na druhého. Skutečně, jak praví stará moudrost: Student není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je nutné zapálit. To, jak se šíří vzdělání a jak se jednotliví vynálezci navzájem inspirují, skutečně připomíná požár, i když tedy po většinu dějin to byl spíš jenom takový skomírající ohníček. Jsem přesvědčen, že to, co žene opravdu výjimečné lidi dopředu, není vidina krátkodobého zisku typu „rozjeď business a uteč“. Tihle lidé vidí něco daleko většího, vidí mnohem dále.
Třeba takový filozof Julien Offray de La Mettrie, jak se říkalo „vulgární materialista“, riskoval svoji svobodu a život tím, že na počátku 18. století hlásal, že duše neexistuje, že lidské tělo je jenom velice složitý stroj. Jeho argumentace je sice pojatá jako provokace, ale jeho spis „Člověk stroj“ je docela razantní čtení pro každého, koho zajímá robotika. Jednotliví vynálezci a vývojáři od sebe tak trochu opisují, inspirují se a tím se jejich myšlenky šíří. La Mettrie byl filozof, Ada Augusta Lovelace, která se zajímala o algoritmizaci kreativních procesů, pro směnu matematička a takový Karel Čapek, který roboty pojmenoval a vytáhl na světlo světa otázku etické zodpovědnosti za umělé bytosti, byl především spisovatel.
To, co je na předávání myšlenek opravdu zajímavé, je to, že se zajímavými nápady a koncepty přicházejí často odborníci z jiných oborů. Velkou inspiraci pro robotiku i počítačové technologie představuje bionika, která studuje „jak ten problém vyřešila matka příroda“. Genetické algoritmy, neuronové sítě, hromadné chování velkého množství jednoduchých agentů – to všechno počítačová věda přejímá z biologie. Naopak sama biologii vrací matematické modelování, simulace a podobně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
