YouTube bez disliků: Čelem k pozitivní budoucnosti!
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek YouTube bez disliků: Čelem k pozitivní budoucnosti!

YouTube bez disliků: Čelem k pozitivní budoucnosti! | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

21. 11. 2021 08:56 35

Seznam kapitol

1. Zatočíme s trolly! 2. A lidem se to líbí! 3. Ministerstva pravdy 4. Polní soud 5. Samozvaní arbitři pravdy

YouTube nedávno oznámil, že odstraní zobrazovaní disliků u všech videí – a tím nepříjemně překvapil prakticky všechny tvůrce, většinu diváků, a dokonce i bývalé zakladatelé platformy, jako je Jawed Karim. A všichni jim říkají, jaká je to blbost.

Reklama

Zdá se, že odstranění disliků je tažené snahou o nucené prosazování progresivních autorů, se kterými většinoví diváci nesouhlasí – a disliky jim dávají najevo, že se jim jejich názory nelíbí. Ve skutečnosti se ale málokdy stávalo, že by na takové lidi někdo pořádal organizovaný lov, to se dělo typicky v případech, když někdo udělal něco hrozného, jako kdy Logan Paul vydal video s obětí sebevraždy v japonském lese Aokigahara anebo u kanálu FamilyOFive, kde docházelo k psychickému týrání dětí. Pak, ano, došlo k reakci, kdy se zpráva o situaci šířila sociálními sítěmi a docházelo k masivnímu dislikování.

Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že hlavní motivací YouTube je nějak zamaskovat fakt, že se občas reklamním partnerům vymkne z rukou jejich reklamní kampaň a místo úspěchu se změní v ostudu a fiasko, jako v případě Call of Duty: Infinite Warfare, který obdržel téměř 4 miliony disliků na 600 tisíc liků. Asi to není príma a v marketingovém oddělení bude pěkné horko, to uznávám – jde ale o legitimní vyjádření lidí, že „o tohle nemají zájem“. Tím, že se počet disliků zamaskuje, se situace opravdu nezlepší.

Obrovský problém současnosti je v tom, že teprve teď si velcí hráči uvědomují, jak velkou sílu sociální sítě mají – a když je nemohou dostat pod kontrolu přímo, zkoušejí to nepřímo. Jde o tlak působený buď korporátem, anebo aktivistickými skupinami, které tlačí na korporát a přes něj nepřímo na sociální sítě. 

Minoritní extrémistický aktivismus, který byl původně vnímán jako pozitivum pro demokracie, se stává čím dál tím větším problémem, protože marginální skupina aktivistů multiplikuje svoje snažení přes své přátelé v médiích a vytvářejí zcela fiktivní tlak na změnu mimo skutečný zájem většiny. Nediskutuje se, prostě se to vnucuje jako jediná možnost. Klasickým příkladem je putovní cirkus s Grétou Thunbergovou, který sloužil jako přípravná palba pro zavádění Green Dealu: Pokud chcete většinu donutit, aby alespoň pasivně souhlasila s razantním zhoršením její životní úrovně, musíte ji přinejmenším zastrašit do mlčení.

A tohle je gigantický problém, který nám probublává do současnosti: Najdeme spoustu „demokratů“, kteří chápou demokracii tak, že její obsah definují oni – a ostatní s nimi budou prostě souhlasit, což ale demokracie skutečně není: Demokracie je řízená hádka. Tihle lidé mají opravdu velký problém s tím, že s nimi většina nesouhlasí – a ty, kteří mluví jazykem lidu, nazývají „populisty“, což je v demokracii opravdu vtipné, protože „populus“ znamená latinsky „lid“. Progresivisté jsou v podstatě extrémisté, kteří se jen tváří demokraticky, ve skutečnosti je ale jiné názory vůbec nezajímají a uzavírají se před nimi do svých dogmat – podobně jako věřící. Demokracie je ale komplikovaná a problémová – a byla už ve starověkých Athénách.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama