Z majitelů nájemníky:  plně zrušitelný digitální svět
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek Z majitelů nájemníky: plně zrušitelný digitální svět

Z majitelů nájemníky: plně zrušitelný digitální svět | Kapitola 5

Michal Rybka

Michal Rybka

20. 2. 2015 16:00 39

Seznam kapitol

1. Nekupte to... 2. Když si stáhnete Alzheimera 3. Dokud to sype... 4. Vaporizace v praxi
5. Ještě chvíli na přístrojích, a pak cvak... 6. Darwin by měl radost 7. Datové nevolnictví

Kdysi dávno to bylo jednoduché. Něco se vám líbilo, tak jste si to koupili, měli jste to a používali jste to, dokud se vám to neomrzelo. Anebo dokud jste měli hardware, na kterém to fungovalo. Dnes máme čím dál tím víc služeb, které vám doslouží přímo pod rukama – a to ne proto, že byste chtěli, ale proto, že to chce ten, kdo je kontroluje.

Reklama

Jiné společnosti, jako Google, mají rozumnější politiku v tom smyslu, že když si chcete znovu nainstalovat obsah, za který jste zaplatili, tak to můžete udělat i v okamžiku, kdy je pro nové zájemce už nedostupný. „A deal is a deal,“ jak říkají Američané. Zaplatili jste, je to vaše, na obsahem máte kontrolu. A právě s konceptem slova „vlastnit“ má řada firem čím dál tím větší problém a velmi ráda by se ho zbavila. Něco, co „máte“, totiž můžete prodat, v rámci dědictví to získá někdo jiný a podobně.

Před lety se někteří ze čtenářů podivovali nad tím, co se mi líbí na konceptu obsahu na fyzických médiích. No – líbí se mi právě to, že je „máte“ a můžete je někomu darovat anebo prodat, i když je jejich tržní hodnota spíše bagatelní.

"A large collection of CDs 02-2005" by Pål Berge from Bryne, Norway - Flickr. Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.
i Zdroj: PCTuning.cz
"A large collection of CDs 02-2005" by Pål Berge from Bryne, Norway - Flickr. Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.

Ale právě to se strašně, strašně nelíbí vydavatelům, kteří se opakovaně snaží tenhle model převést na model nepřevoditelných licencí (jeden člověk = jedna „zápůjčka“ za plnou cenu) anebo ideálně na pravidelné platby za používání (pay as you go).

Čím více nám jsou podsouvány „služby“ a „model pronájmu“, tím větší je šance, že s koncem služby přijdeme o to, co jsme považovali za vlastní. Nejděsivější je právě asi model zpětné extrakce, kdy vydavatel kontroluje nejen to, co prodává, ale to, co už prodal. Ve vzácných případech má extrakce smysl, například když se ukáže, že obsah byl škodlivý, například šlo o malware. I když by měl prodejce zodpovídat za „netoxičnost“ obsahu stejně, jako prodejce potravin je zodpovědný za to, aby neprodával věci plesnivé, jedovaté či zakázané, může se přece jenom nebezpečný obsah dostat až k zákazníkům – a tam je, alespoň pokud jde o malware – zpětná extrakce součástí služby. Jde ale o problém delikátní, takové kroky by měly být výjimečné a zcela jasně oprávněné. Neměly by být ideologické a ani ryze právní, mělo by jít o případy, kde je v zájmu samotných zákazníků zasáhnout.

Zvláštním problémem je podpora starších služeb. Ta pro vývojáře představuje závažný problém, protože podpora starších služeb zahrnuje i podporu starších chyb, podivností a bizarií, kterých by se nejraději zbavili – a to z důvodů velmi rozumných. Problém je v tom, že reengineering, neboli generálka systému na novou úroveň, často rozbije funkce, na kterých závisí správná funkce dalších programů a služeb. I když jsou velmi dobré a velmi rozumné důvody staré problémy vyřešit, závisí na nich nezřídka další systémy, které mají pro uživatele zásadní význam.

Před lety mi byla zrušena aukce na systém IBM PS/2, který jsem chtěl do muzea. Prodejce mě kontaktoval a omluvil se, že ho chce odkoupit Akademie věd ČR, protože ten počítač potřebuje pro řízení nějakého nákladného laboratorního zařízení. Výrobce k zařízení dodal software, který nejenže vyžadoval k běhu MS DOS, ale také přímo IBM PS/2 určité řady, jinak to nefungovalo. Proto se prodejce rozhodl prodat počítač Akademii, dokonce jen za symbolickou cenu. Takovou situaci absolutně chápu, ale ilustruje to problémy, které mohou vzniknout uživatelům, jenž si prostě nemůžou dovolit kvůli normálnímu upgrade přijít o drahé speciální řešení.

Občas si otírám boty o Microsoft, ale to je hlavně proto, že se jim několikrát povedlo přinést změny, které po nich nikdo nechtěl a oni se nepotřebovali ptát, zda je vážně chceme (Ribbon, Metro). Pravdou ovšem je, že v otázce podpory starších produktů jsou velmi dobří a vcelku vyvíjí velkou snahu o to, aby i starší software alespoň nějak fungoval v novém prostředí. Významnými výjimkami byl odstřel podpory Windows XP v situaci, kdy byl jejich tržní podíl stále významný (za neochotu zákazníků přejít do prostředí Veselých Kostek si ale můžou sami) a ukončení podpory her pro DOS (alespoň emulaci přes virtuální stroj nám dát mohli). Vcelku bych ale jejich podporu „legacy software a služeb“ hodnotil jako velmi dobrou.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama