Z rozhodnutí AI nezaměstnatelní: Co s lidmi? | Kapitola 3

Problém je v tom, že optimalizační funkce kapitalismu vede jedním směrem: Ke snižování nákladů, což po vzestupu „socializujícího kapitalismu“ vedlo k přelití výroby do zemí, které si takové servítky nebraly. To je druhý negativní dopad marxistických teorií: Deindustrializace a globalizace. A ten třetí, progresivistický, nás teprve čeká. 

Optimalizace nás vede dál a dál – a dalším logickým krokem je stále vyšší a vyšší stupeň automatizace. Stroje neskáčou ze střechy továrny, pokud mají depresi – a už dnes dokážou neúnavně, rychle a precizně vyrábět věci, které jsou mimo limity schopností lidí. Charles Babbage nedokázal postavit svůj Analytical Engine proto, že ručně jednoduše není možné vyrobit tisíce mechanických dílů s dostatečnou přesností – ale CAM stroje to dokážou, takže se dnes můžeme podívat na repliky mechanických počítačů, které před těmi elektronickými prostě postavit nešlo.

Takže se nejprve limitovaly práce silové, pak rutinní a potom ty precizní. A na řadě jsou další, ty duševní. Před několika dny jsem se připletl k dokumentu HBO Max „Persona: The Dark Truth Behind Personality Tests“, který se tváří jako kritika využívání osobnostních testů při náboru – ale ve finále je to jenom progresivistická agitka bojující proti korporacím, které staví na údajně rasistických testech a žádajícím nový kolektivismus. Je to velmi zavádějící dokument – u kterého mě zarazila pouze ta myšlenka, že byste používali osobnostní test jako eliminační mechanismus pro kandidáty. 

To, co dokument naopak míjí, jsou dva významné faktory, z nichž ten první už je s námi – a ten druhý přichází. Tak za prvé, pracovní pohovory se výrazně automatizují, takže o osudu lidí do značné míry rozhoduje AI. V principu to není špatné, naopak to korporát vítá, protože stroj těžko můžete nařknout z rasistických předsudků, zvláště když se v dotazníku nikdo neptá na rasu, že ano? Strojová analýza tedy dovoluje filtrovat bez rizika žalob na diskriminaci, ne?

Ne. Dnes už není odborníkům pro výzkum a vývoj v oblasti diskriminace svaté zhola nic. Když jsem se ve Scientific Americanu dočetl, že „moderní matematika konfrontuje svou bělošskou, patriarchální minulost“, pochopil jsem, že i tato bašta racionality padla. 

Výzkumníci a vývojáři v oblasti diskriminace mají dojem, že rovná jen taková společnost, kde jsou práce a role rozděleny statisticky přesně podle populačních strat. Je těžko říct, ve kterém okamžiku progresivce úplně opustila soudnost, ale skutečná rovnost je v pouze v rovnosti příležitostí, ne v rovnosti výsledků: To druhé je asijský filozofický koncept, který vede pouze ke stagnaci. 

Jsou povolání, která přirozeně přitahují určité lidi – takže máme kupříkladu přirozeně více žen-sestřiček a více leteckých mechaniků-mužů. Pokud jde o matematiku a počítačovou vědu, nikdy nikdo nediskriminoval ženy – studentek na fakultě bylo vždy málo. Naopak na psychologii bylo výrazně více studentek než studentů – a nikdy nikdo nevyhazoval od přijímaček někoho jen proto, že by neměl „správné“ pohlaví. To není otázka diskriminace, ale svobodného zájmu: Ne každého zajímají ostatní lidé – a ne každý má dost inteligence a pozornosti na to, aby zvládl vyšší matematiku. Takže všem dáte příležitost, srovnáte je podle výsledků – a vyberete nejlepší.

Podle progresivců je to naopak – a za nedostatečnou „reprezentaci“ může „diskriminace“ nebo nějaká podobně podivuhodně ujetá fantazie. Takže když stroje někoho diskvalifikují, může za to „jejich bělošská patriarchální minulost“. A proti tomu je třeba bojovat – takhle nějak to myslí autoři dokumentu Persona. „Reprezentaci“ podle nich zaručí jen kvóty, což je takový modernější ekvivalent osazování dělnických kádrů do řídících funkcí.

Tahle neomarxistická optika jim zakrývá skutečný problém: AI nahradila lidi v HR, protože je nestranná, objektivnější a efektivnější. Eliminovala nižší pozici, která byla donedávna určená právě pro absolventy humanitních studií – a ti si ani neuvědomují, že se to už stalo. Korporace technologii používají proto, že se hůř žaluje – a nákladově je levnější. Neděje se tu nic jiného, než předtím: Kapitalismus optimalizuje náklady, zatímco progresivisté bojují s větrným mlýnem v domnění, že jde o obra.