Základy "sluchátkologie" 2. - typy sluchátek

Článek je volným pokračováním série:

V dnešním díle se budeme zabývat rozdělením sluchátek podle způsobu, jakým "sedí" vůči sluchovodu a uším. Začneme od těch nejbližších sluchovému orgánu a postupně se mu budeme vzdalovat. Následně probereme jakým způsobem sluchátka drží na hlavě. Jak uvidíte, oba tato okruhy částečně splývají. Nakonec bude ještě rozbor požadavků na sluchátkové "mosty".

Encyklopedický základ (může se hodit)

Vnější ucho (lat.: auris externa) se skládá z: ušního boltce, zvukovodu a bubínku.

• Boltec je tvořen zčásti chrupavkou (vnější lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemá na sluch podstatný vliv.
• Zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a část kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek - hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál (v různé formě) do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
• Bubínek je tenká vazivová blanka na konci zvukovodu (bubínek je uprostřed silný cca 0,1mm). Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Čtyři metody přivedení zvuku...

i Zdroj: PCTuning.cz

Intraaural čili špunty

Těmito sluchátky jsme se poměrně podrobně zabývali v minulém díle. Jen pro připomenutí: miniaturní systém, který se zasouvá přímo do sluchovodu, který svým náušníkem (či snad "v_ušníkem") musí zcela utěsnit.

Ear-bud čili pecky

Malé systémy které se vkládají těsně před vstup do sluchovodu. Většina modelů pecek se zachycuje pouze za výstupky v boltci. Jelikož je ale tvar vnějšího ucha značně variabilní, řadě lidí pecky nevyhovují, protože jejich umístění před sluchovod není dostatečně stabilní.

Poznámka: výrobci nabízejí i modely typu "pecka" s držákem za uši, tzv. clip-on... nebo poslední novinka od SENNHEISERu "twist-to-fit", která funguje (překvapivě) výborně.

Kromě pecek klasických, které směřují zvuk z miniaturního měniče přímo do sluchovodu, existují i modely, které mají

, a to směrem dopředu. U takovéto konstrukce je již zcela nezbytné vyřešit uchycení sluchátek. Kromě klipů za uši (KOSS KSC9) mohou mít sluchátka i

(KOSS P9) či

(Sennheiser PX 10)

(to je to, co drží levé a pravé sluchadlo pohromadě).

Supraaural

Sluchátka s náušníky, které leží na boltci. Patří sem modely od těch nejjednodušších až po špičku, jako jsou sluchátka Grado. Sluchadla mohou stále ještě přidržovat klipy za uši, ale mnohem častější je použití klasického temenního (hlavového) či "street-style" mostu (vede za krkem).

Někdy se supraaurální modely označují i jako "Pad" či "Ear-Pad" - já bych ale tento termín používal jen pro sluchátka s plochým molitanovým náušníkem.

Circumaural

Sluchátka, která neleží svým náušníkem ani v uchu, ani na uchu, ale celý boltec "obkroužují" - náušník tak tvoří kolem boltce uzavřenou dutinu. Sluchátka se vyrábějí od modelů relativně levných (Sennheiser HD 201) až po ty nejvyšší audiofilské. Relativně levné musím napsat proto, že jde vždy o sluchátka výrazně větších rozměru a složitější konstrukce s řadou pohyblivých dílů.

Sluchadla bez kontaktu s hlavou

Jedná se spíše o reproduktory zavěšené na hlavě těsně u uší. Nejznámější takový "exot" byly AKG K 1000 (cena 999 Euro). Prý nejlepší dynamická sluchátka co kdy byla. Nutné je buzení výkonovým zesilovačem. Bohužel jsem neměl příležitost zažít... (Snad se na nás nebudou čínští přátelé zlobit za převzatý, velmi výstižný obrázek.).

3x legendární AKG K 1000

Našly by se i některé další možné systémy, které ale spíše patří do oblasti protetiky.