Zrození legendy Commodore VIC-20: Co stálo za jeho úspěchem v USA | Kapitola 2
Seznam kapitol
První počítač, jehož se prodalo milion kusů. Commodore VIC-20 zahájil svou pouť po Spojených Státech před Vánoci 1981. Za nízkou cenu nabízel uživatelům víc než soudobé herní konzole a díky podpoře programátorů ze strany Commodore se této platformě začala věnovat i spousta vývojářů.
Před Vánoci 1981 byla naplánována rozsáhlá reklamní kampaň, kde hlavní roli měl hrát kapitán kosmické lodi Enterprise William Shatner. Mezi tehdejší technicky zaměřenou mládeží představoval Star Trek neotřesitelnou ikonu, takže programátoři Commodore Finkel a Harris se přímo vnutili na natáčení spotů. Nejvíce je zaujal fakt, že kapitán Kirk – pardon, Shatner – byl z počítače VIC-20 úplně unesen a první slovo, které na něm napsal, znělo „HELLO“.
By <a href="//commons.wikimedia.org/wiki/User:Evan-Amos" title="User:Evan-Amos">Evan-Amos</a> - <span class="int-own-work" lang="en">Own work</span>, Public Domain, Link
Dnes nám to přijde jako triviální fakt, ale tehdy se zdálo přímo zázračné něco napsat na klávesnici počítače, aby se následně toto objevilo na obrazovce televize. VIC-20 byl prvním mikropočítačem, se kterým se kapitán kosmické lodě z 23. století setkal a mohl si na něj sáhnout. Po skončení natáčení jej nadšenci z Commodore zavalili darovanou technikou včetně mnohem vyspělejšího PET. Jako by tušili, že Shatner si s tím nebude vědět rady a v následujících létech jim bude opakovaně volat s prosbou o pomoc. To jim umožnilo se opět vidět s obdivovanou hvězdou. Shatner kromě toho zůstal Commodore věrný a ve svých dalších filmech či seriálech jakoby mimochodem nechával stát na pozadí počítače této firmy.
Vzhledem k obchodnímu úspěchu VIC-20 bylo třeba vyvinout i jiné periférie než jedinou aktuálně dostupnou, což byl kazetový magnetofon, který byl převzat z PETu. Primárním cílem byla disketová jednotka. Jako vzor se vzala 2031LP z PETu, tedy malá a rychlá jednotka pracující se sběrnicí IEEE-488 na PETu, no a tato se upravila pro nový, pomalejší a výrazně levnější sériový port na VIC-20.
https://www.youtube.com/watch?v=mIt_HfhM5MI
Jenže nastal problém. Sběrnici řídil čip 6522 PIA, který v sobě obsahoval chybu, což v té době nikdo nevěděl. Kód pro obsluhu disku vedl k zablokování počítače i disketovky a nikdo nevěděl, co s tím. Opravit PIA takto rychle nebylo možné. Tramiel přitom na vývojáře naléhal, že mají deset dní, pak je nutné dodat finální produkt pro výrobu. V takto krátké době existovalo jediné řešení. Celý kód by Russelem přepsán a čtyřikrát zpomalen, takže fungoval i s defektním čipem. Výsledkem bylo, že velmi rychlá disketová jednotka komunikovala s počítačem neuvěřitelně pomalu. Vývojáři dospěli k názoru, že u VIC-20 s jeho minimální pamětí 5kB tohle nebude vadit. Kromě toho, nikdo po nich nechtěl konkrétní rychlost, ale hotový produkt, a ten byl k dispozici. Bohužel, toto dočasné rozhodnutí mělo pro budoucí C64 velmi neblahé následky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
