Články od uživatele Michal Rybka (strana 30 z 30)

Nemůžu se zbavit dojmu, že moderní počítače mají spíše spotřební kvalitu. To není urážka, pouze pozorování. Přestože se nám někteří autoři scifi pokouší vsugerovat myšlenku, že takový počítač jest odolnější organismu biologického (kupříkladu ve Stroji času), v praxi mašinka bude fungovat tak pět, deset let - pokud se k ní chováte opravdu slušně.

Patří k dobrému bontonu technologických skeptiků vyhrožovat všelijakými selháními a katastrofami - obří kolidery zničí svět černou dírou, řídící počítače si zahrají na ostro Command & Conquer s dálkově řízenými vojenskými roboletadly a nebo se váš domácí univerzální mixér propracuje k vlastnímu vědomí a veden destrukčně nihilistickou filozofií Will It Blend?, kterou objevil na netu, vám rozmixuje ruku v momentě, kdy se z něj pokusíte vyčistit zbytky karotky.

Na internetu najdeme celé nůše frajerů, kteří ví všechno nejlépe, do největší hloubky a jsou vůbec nadáni informacemi lepšími, než jedinci jiní. Někteří z nich opravdu machři jsou, jiní si na to jenom hrají, přesto rádi poučují všechny ostatní o tom, že jen oni mají pravdu. Co myslíte, že z nich bude za pár let?

Na první pohled by se dalo říci, že jde o zcela nesmyslnou otázku: Samozřejmě že výkonné počítače mají budoucnost! Moorův empirický zákon z roku 1958 dosud stále platí - každé dva roky se počet tranzistorů v čipech zdvojnásobí. Proto je ji třeba poněkud upřesnit: Má segment výkonných počítačů dané generace perspektivu? Zajímají ještě uživatele výkonné počítače?

U technologií se díváme většinou stále jenom vpřed - čekají nás lepší aplikace běžící na strojích s větší pamětí, většími disky a tak dále. Přichází nové systémy, nové formáty, nová rozhraní - a staré krámy se ocitají kdesi vzadu na smetišti - bohužel i s tou "měkkou" částí - dokumenty, obrázky, softwarem. Skutečnou hodnotu věcí, které byly opomenuty, zjišťujeme často teprve s odstupem, což velice komplikuje migraci dat na novou generaci zařízení.

Přestože se výrobci software chlubí tím, jaké úžasné novosti obsahuje jejich nejnovější operační systém, je zajímavé, že se ovládací rozhraní v podstatě nemění. Skutečně: S příchodem GUI u počítače Apple Lisa jakoby se vývoj vcelku zastavil, všechna grafická ovládací rozhraní jsou si od těch dob velice podobná.

Na první pohled by se mohlo zdát, že design počítačů je něco, co našince nezajímá. Co s tím? Záleží přece na komponentách, ne na krabici, ve které je to všechno zabalené - no, možná tak kvůli dobrému chlazení, ale správný hardwarový fanatik nechá komponenty třeba vyklopené na stole, jde jenom o to, aby byly výkonné.

Každý den se dozvídáme nějakou větší či menší jobovku, týkající se energetické krize. Pravda, na rozdíl od paliv, která je třeba lít do automobilů, má počítačový svět onu skvostnou výhodu, že je založen na elektrické infrastruktuře. A elektřina má onu báječnou vlastnost, že ji lze vyrábět mnoha způsoby - z fosilních paliv, atomelektráren, vodních elektráren a v budoucnosti možná i z jaderné fúze, stačí ji prostě nějak vyrobit a pustit do sítě...

V dnešních dobách se všichni jenom třesou na smršťoidní SSD disky, odolné vůči vibracím a pádům a trhajícím s každou další generací nové a nové rychlostní rekordy - a úspěchy rotačních disků jsou poněkud přehlíženy. Jejich kapacity přitom rostou neuvěřitelným tempem a terabajty se do našich počítačů jenom hrnou. A budou s námi ještě hezkých pár let, takže si rozhodně zaslouží trošku pozornosti.

"Jen nadšenec se spoustou peněz a času si koupí první generaci zařízení," říkával můj bývalý šéf. A skutečně, novinky kupovat odmítal. Byl ve své čtyřicítce přehnaně konzervativní? Tehdy mi to tak připadalo, vždyť každý měsíc se objevovalo něco revolučního, převratného! Nyní jsem o několik generací hardware zkušenější a, popravdě řečeno, jeho postoj začínám sdílet.

Lidé jsou různí - a jejich různost je popisována různými formami typologií. Takovou typologii můžeme najít i u zákazníků, kteří si přicházejí koupit hardware. Následující typologie je, tak řečeno, okoukaná z praxe a neklade si nijak za cíl vyčerpávající popis všech kategorií. Přesto je, řekl bych, poměrně zajímavá.

Příliš mnoho tepla škodí, jak se mohli přesvědčit během posledních sta let například obyvatelé Hamburku, Hiroshimy, mnoha vesnic ve Vietnamu a díky termobarickým pumám nově i osazenstvo afghánských jeskyní. Ano, je to veliký a opravdu nebezpečný nepřítel - a vadí nejenom uhlíkatým formám života, ale proklatě zkracuje životnost i forem silikonových.

Často se stane, že zásadní změny probíhají ve skrytu, mimo masivně rozšířený "běžný názor". Zatímco většina je soustředěna na zdokonalování již známého (větší plachty, pružnější tětiva, silnější pancíř, větší rozloha pole, plošší obrazovka, větší objem motoru...), začne celou problematikou téct jiný názorový potůček a ten sílí a sílí, až spláchne i to, co se po dlouhou dobu považovalo za jediné správné. Pokud máte dojem, že vývoj běžných osobních počítačů bude probíhat cestou neustálého zvyšování výkonu, pak vezte, že je tady i jiný "názorový potůček".

Už je to nějaký ten pátek od "velkého a oslavovaného" vítězství Sony a jeho formátu Blu-Ray, který teprve teď začíná pořádně šířit filmovými pláněmi. Toshiba složila zbraně, odložila HD-DVD k ledu a čeká nás už jen optimisticky modrá budoucnost plná modrého HD obsahu na modrých plackách. A nebo to nebude až tak modré, jak se modrým zdá?