Články na téma umělá inteligence (strana 7 z 7)

Strojová inteligence je starý koncept: Pohybující se magické sochy najdeme v příbězích starého Egypta, v Šeherezádě, u Čapka a jak u technooptimistů, tak i u technoskeptiků. Příchod umělé inteligence nás čeká – a s ním i velké změny ve společnosti. Jak se na něj připravit? Jak zařídit, aby umělá inteligence zůstala dobrá?

Když se řeší otázky umělé inteligence, obvykle se zabýváme věcmi jako jak ji udělat, kdy tu bude, co pro nás bude znamenat a jestli to pro nás není ohrožení. Obecná inteligence má ale jeden gigantický problém: Totiž otázku smyslu vlastní existence. Všichni máme problém se smyslem vlastní existence, jenomže u AI je to mnohem horší.

Žijeme v době, kdy se nám budoucnost předvádí v mnoha formách, které se, bohužel, navzájem logicky vylučují. Klasickým příkladem je představa některých politiků, že můžeme mít bezpečné systémy, ale toto zabezpečení bude pro bezpečnostní služby transparentní. To ovšem není zdaleka jediný paradox, se kterým se můžeme potkat

Když se bavíme o umělé inteligenci, většinou se debaty týkají jejího potenciálu, otázky, zda překoná lidskou inteligenci, zda bude někdy zabíjet lidi a takových podobných těžkých filozofických témat. Mimo to ale existuje menší AI, kterou vidíme zatím hlavně v roli osobních asistentů. Je jednodušší, ale budeme se s ní setkávat už brzo a podstatně častěji.

Rok 2017 bych hodnotil jako „na technické frontě klid“. Kromě revolučně pojaté konzole Nintendo Switch jsme zažili spíš pokroky a evoluce než revoluce – předchozí rok vypadal daleko progresivněji už jen díky příslibu nástupu virtuální reality, který se nám letos tak úplně nematerializoval. Tak snad se dočkáme příští rok!

O umělou inteligenci se snaží počítačová věda od svých samotných začátků. Vždy se objevil nějaký módní směr, jako funkcionální programovací jazyky, expertní systémy, automatické klasifikátory či neuronové sítě. A vždy se po čase narazilo na limity, které ta či ona metoda přináší, na scestí, na které může zajít. Jak blízko je skutečná umělá inteligence?

Od Čapkových R.U.R. si lidstvo představuje katastrofický scénář, kdy roboti povstanou a smetou ho. Sami máme v tomto směru zkušenosti, otroci, bezzemci, nádeníci, dělníci a další „lidé nižší jakosti“ se pravidelně bouřili a buď se domáhali svých práv – anebo své pány prostě likvidovali. Stačí jen, aby si to roboti uvědomili...

Moderní média nás ráda zásobují informacemi, u kterých neřeší, jak souvisí s jinými informacemi. V jednom týdnu jsem se tak dozvěděl, že se snažíme prodloužit lidský věk na 120 let, takže kvůli stárnutí populace bude nutné zrušit důchody i že umělá inteligence do roku 2100 nahradí i vysoce specializované odborníky, takže práce zmizí.

Část výzkumníků se obává vzestupu počítačové superinteligence. Ve skutečnosti potíže s umělou inteligencí už začaly – a to ne proto, že by AI po benderovsku v noci snila o tom, že „vyvraždí všechny lidi“. Začaly proto, že se její názor na věci občas liší od toho, jak problém vidí lidé, což vede k technickým katastrofám.

Tento týden, v úterý 28. července 2015, byl zveřejněn otevřený dopis vědců a vývojářů z oblasti umělé inteligence a robotiky, který požaduje zákaz vývoje a výroby autonomních zbraňových systémů. Pokud by se na půdě OSN podařilo zákaz prosadit, vražední roboti by se ocitli na seznamu zakázaných zbraní vedle biologických a chemických.

Osmého června oznámila University of Reading, že se programu Eugene Goostman podařilo projít Turingovým testem. O co jde a proč se to tolik přepírá? Pro jedny je to přelomový krok, pro jiné celkem bezvýznamný detail. Ostatně – co na tom, že se počítač naučil tlachat na chatu? Od umělé inteligence si sibujeme přece jen něco jiného. Ale jak moc chceme, aby byly počítače inteligentní?