Apollo 11: Plastový LEM, skutečný Apollo Guidance Computer! | Kapitola 7
Seznam kapitol
To, že jsme se od roku 1903, kdy se bratři Wrightové odlepili od země poprvé motorovým letem, dostali za šestašedesát let na Měsíc, je technologický zázrak. Ještě možná větší zázrak je, že jsme se za dvacet pět let od reléových počítačů dostali ke kompaktní mašině s realtimovým OS, která bezpečně fungovala za všech podmínek!
V dalším kroku se staví přistávací nohy – konkrétně tři nohy, ta čtvrtá se od ostatních liší.
I po kompletaci horní části přistávacího stupně jsou stále vidět nádrže, vypadá to velmi dobře. Samostatně stojící přistávací modul vypadá výborně!
Čtvrtá přistávací noha je jiná, je na ní pamětní plaketa. Bůhvíproč má ale přesně opačné barvy než v reálu – v reálu je text černý na stříbrném podkladu. Asi se jim nechtělo dělat dva dílky s opačnou barvou.
Zbývá dodělat spodek modulu. Ten nevypadá zrovna realisticky, ale co už s tím naděláme – to je u Lega obvyklé. Spodky vždycky vypadají takhle.
Konstrukce přistávací nohy je zjednodušená, ale přitom obsahuje dost detailů, včetně „hrotu“ senzoru kontaktu s povrchem. V reálu jsou senzory tyčové, opravdu dlouhé - a jejich kontakt naznačuje, že LEM je méně než pět stop (1,5 m) nad povrchem. Kontakt aktivoval kontrolku, že je třeba vypnout hlavní motor DPS.
Tak – a přistávací modul je skoro hotový!
Zbývá uchytit sestupný žebřík. Trochu mě štve, že zakrývá plaketu, což je bohužel reálné...
Uchycuji trysku motoru DPS (Descent Propulsion System). Maximální tah 45 kN mohl být regulován jak ručně, tak počítačem AGC – přistání probíhalo víceméně automaticky.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
