Apple dává sbohem Intelu: Přichází éra procesorů ARM? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Ano, je to přehnaný titulek. Éra procesorů ARM je tu už dávno – v podstatě všechny procesory pro mobily jsou tak anebo jinak architektura ARM. Nově oznámený procesor Apple M1 ale přináší něco, co jsme tu už dlouho neměli: Procesor pro stolní počítače, co si to chce rozdat s tím nejlepším ze světa x86!
Apple si navrhuje na míru, analyzuje chování kódu aplikací – a protože kontroluje křemík, operační systém a také schvaluje aplikace, optimalizuje si navzájem software a hardware, což jim dává naprosto unikátní pozici, kterou ani AMD, ani Intel nikdy neměl.
Díky tomu mohou efektivně využívat i technologie, které nejsou jinde obvyklé, jako je strojové učení přes šestnáctijádrový Neural Engine, což je podle všeho maticový akcelerátor orientovaný na AI s výkonem 11 trilionů operací za sekundu. Standardizovaný hardware podobného typu se používá pro práci s obrazem, analýzu obrazu i hlasu, přičemž nezatěžuje vlastní CPU a ani GPU. Zatím není přístupné veřejné API a moc se o něm neví, nejstarší verze se používaly jen pro FaceID a podobně, ty novější by měly být otevřené i pro vývojáře – měly by podporovat například TensorFlow či Create ML.
Docela radikální krok je využití přímo zapojené sdílené paměti, což je věc, kterou známe historicky z Amigy anebo z konzolí – a názory na ni byly poměrně smíšené. S tím, jak se zvyšuje její propustnost pro všechny jednotky SoC a s tím, že se chovají spíš jako jeden komplexní procesor, ale vynikají její výhody, jako je snadné sdílení prostředků, a protože se nic nemusí nikam kopírovat, je to i energeticky efektivní.
Efektivita ve smyslu výkonu na watt je podle všeho pro Apple hlavní motivací, protože význam stále štíhlejších notebooků roste – a dochází také k přibližování tabletů, telefonů a notebooků. MacOS Big Sur je prvním OS určeným pro jejich vlastní silikon – a přináší vlastnosti typické pro mobilní telefony, jako instantní probuzení, zvýšení bezpečnosti anebo velmi rychlé načítání aplikací. Protože přechod na novou architekturu bude (jako vždy) problematický, dostal Big Sur několik nových technologií. První jsou Universal Apps, což jsou binárky přeložené ve verzích jak pro procesory x86, tak i M1. Aplikace, které nejsou překompilované, mohou jet v systému Rosetta 2, což je real time překlad pro procesory x86. Tuhle technologii známe z dob, když se přecházelo z PowerPC na x86 – a fungovala poměrně dobře.
A pak je tu poslední věc: Schopnost spouštět aplikace určené pro iPad na Macu. Přiznejme si to, tahle konvergence se blížila už hodně dlouho. Šprýmaři i vážní kritici hledali, jaký je vlastně rozdíl mezi iPady Pro s klávesnicí a Macbooky Air – podobné použití, hmotnost, vlastnosti. Je tedy logické v nějakém okamžiku nechat tyto linie splynout – a když už, tak s procesorem, který bude propojovat celý ekosystém od telefonů po desktop.
Je to něco, o co se pokoušel opakovaně i Microsoft – ať už s Windows NT určenými pro všechny možné procesory až po Surface RT. A jak poznamenává The Verge, Surface RT nedopadl dobře.
Nicméně jsou tu významné rozdíly. Tak za prvé, Surface RT neřešil žádný problém, zatímco Macy M1 řeší problém s teplotou a s delší výdrží na baterie. Surface RT byl navíc divergentní krok, který zvýšil počet operačních systémů a přinesl nekompatibilitu, ba i zmatení, protože Windows RT vypadaly jako Windows 8, ale nebyly to Windows 8. Osobně jsem tuhle věc vnímal jako takový zoufalý krok Microsoftu přece jenom se nějak vlomit do ultramobilního světa – a když to nešlo s x86, mohlo by to jít s ARM!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
