Česká pošta: Drtivá prohra, která měla být jasným vítězstvím | Kapitola 2

„Úspory osekáním“ jsou mechanismus sklouzávání do pekla, který jste v nějaké variantě jistě viděli mnohokrát: Zavírání poboček není odstraňování problému, to je veřejné přiznání, že nevíte, kde je problém a že s tím neumíte nic dělat. Před lety jsme měli v Holešovicích oblíbenou pizzerii, která nebyla levná, ale byla dobrá. Pak se majitel rozhodl optimalizovat – a nejdřív vyhodil příjemný český personál a najal ukrajinský, se kterým byla občas těžká domluva. (Poznámka: Toto bylo mnoho let před současnou válkou na východě.) Pak vyhodil z nabídky německá piva a dal tam ta česká generická, ale za stejnou cenu. Pak zoptimalizoval kuchyni – a české pizzaře vyměnil taky za Ukrajince, kteří měli občas problém určit pořadí, v jakém patří ingredience na těsto – a začali jimi velice šetřit. Ale ať optimalizoval, jak optimalizoval, z nějakého důvodu mu po každé změně chodilo méně a méně zákazníků, až to nakonec musel zavřít. 

Pokud jediný způsob, jak přežít, jsou radikální škrty a omezování služeb zákazníkům, máte ve skutečnosti mnohem větší problém. Je to jako vyhazovat životně důležité vybavení z balónu, ten problém se brzy znova zopakuje – a co hůř, za prvé, vaši zákazníci zjistí, že máte problém a začnou hledat alternativy a, za druhé, si vaší slabiny všimne konkurence a začne hledat cesty, jak ji vytěžit. 

Pošta je svazována řadou zákonných limitů, ale když se podíváte na seznam rušených poboček, tak jen těžko hledáte nějakou logiku. Původně se pobočky budovaly podle principů obslužnosti, to znamená že každá větší lokalita by měla mít svou poštu. Jde o utilitární hledisko, které je založené na představě toho, co dnes progresivisté nazývají jako „walkable city“, tedy základní obslužnost do 15 minut chůze, což je asi 1,5 km. Když se podívám na mapy, tak to v mnoha případech padá – a pobočky, které přežívají, jsou vybrané geograficky divně, například na okraji města. V diskusích, do kterých jsem nahlížel, si lidé stěžují na to, že například sídliště Dubina v Pardubicích, které má 12000 obyvatel, přijde o všechny pobočky (Pardubice 3, Pardubice 12 a Pardubice 7) anebo že Karlovy Vary přijdou o pobočky ve své severovýchodní polovině, takže to tam bude vypadat jako v The Simpsons v díle A Tale of Two Springfields (sezóna 12 epizoda 2) – budou Karlovy Vary Spoštou a Karlovy Vary Bezpošty.

V mém rodném městě, v Ústí nad Orlicí, se ze čtyř poboček zruší tři a zůstane jenom ta, kterou jako provizorium otevřeli v bývalém hotelu. To místo je vybrané demokraticky v tom smyslu, že je dost možná na úplně nejhorším možném místě, do kterého se bude všem obyvatelům dostávat stejně špatně.

Nejvíce poboček se zruší v Praze a Ostravě a vláda nám to prodává, jako že to stejně nevadí, že to je stejně super. V některých případech se dokonce zdá, že se při rušení poboček zohlednila i míra škodolibosti, takže se zruší ty bezbariérové a nechají se ty se schody, aby zákazníci měli větší challenge.