Česká pošta: Drtivá prohra, která měla být jasným vítězstvím | Kapitola 3

Není to super – a celé to souvisí s tím, že se pošta jednoduše nedokázala přetransformovat do podoby, která by fungovala. Zato ale vyzkoušela celý cirkus věcí, který absolutně nefungoval. Občas narážím na zmatené komentáře typu „sami si za to můžete, na poštu nechodíte, sušenky a pastelky si tam nekupujete“. Ty musí psát asi někdo z pošty, protože právě změna z pošty na sámošku byla indikace, že je řízena zcela tragicky.

Základním smyslem pošty (core business) je dodávání zásilek, je to přesně takhle jednoduché. Klasické zprávy stále klesaly na významu – a s tím, jak přišly datové schránky (které také spravuje Česká pošta), bylo jasné, že klasické listové zásilky se stanou minulostí. To bylo vidět už těsně po roce 2000, kdy se začaly vzmáhat eshopy.

Dlouhé roky jsem chodil na poštu na Praze 4 – a s úžasem jsem sledoval, jak se tam nic nemění. Tato pobočka vypadá jako menší nádraží, spousta okének pro finanční a listovní služby a dvě (!!!) pro balíky. Před balíkovými okny byla vždycky fronta, prakticky nikdy nebyla otevřena ani polovina těch listovních. Člověk by čekal, že se pošta částečně uzavře, začnou tam kutat kladiva – a někdy tak nejpozději kolem roku 2010 se změní tak, že se balíky budou řešit tak na šesti okénkách na úkor těch listovních.

Anebo se udělá něco ještě radikálnějšího, třeba že budete mít zvenčí 24/7 přístupné schránky, do kterých balíky můžete dát, anebo je vyzvednout. Anebo mít možnost nočního vyzvednutí. Anebo něco takového, nějakou inovaci, která by šla hlavně ve směru zvýšeného počtu balíků mířícího primárně od eshopů k lidem, ale také podporu menších podniků provozujících si eshop doma a řešících problémy jako jak každý večer odeslat desítky zásilek denně. Zkrátka – rekonfigurace služeb.

Dalším problémem je kvalita služeb. Nutnost řešit věci s Celní poštou Praha 120 byla pro mě vždy určitou formou pekla, ale ono se to dělo vlastně pravidelně, neustále se děly divné věci, které zažil asi každý z vás. Někdy se stalo, že zásilka přišla pozdě, jindy byla na kusy, často se stávalo, že místo balíku jste našli ve schránce jen papír, že jste nebyli doma, i když jste byli doma, jednou jsem asi cestoval časem, protože jsem se podle papíru dozvěděl, že zítra nebudu celý den doma k zastižení. Nejvypečenějším kouskem byl balík z ciziny, který přišel, na poště pobyl a zase odešel – aniž bych byl o jeho existenci vyrozuměn. Dozvěděl jsem se o něm až od rozhořčeného odesilatele, který byl upozorněn svou cizokrajnou poštou na to, že jsem balík nepřevzal a že se vrací dřív, než jsem se dozvěděl já o jeho existenci – a začal panický hon na jeho spasení.