Chaos kolem nás, chaos v nás | Kapitola 2

Ve větším rozsahu se expert na umělou inteligenci Tomáš Mikolov věnoval emergenci v systémech celulárních automatů. Mikolov je známý svým skeptickým přístupem k moderní AI, která funguje na principech statistické analýzy a preferuje samoorganizující se „life-like“ systémy. 

Ve své přednášce se věnoval třídám celulárních automatů podle Stephena Wolframa: První třída končí zánikem automatu, druhá nekonečným opakováním vzorců, třetí, zvaná komplexní vytváří emergentní struktury a poslední je chaotická, která dává neopakující se výsledky. Nejzajímavější je přitom třetí třída, u chaotických automatů není jasné, zda je lze vůbec prakticky použít.

Mikolov se s kolegy zajímal o klasifikaci jednotlivých automatů ve smyslu simulace: Silnější automat dokáže emulovat jiný, ale ne naopak. Ukazuje se, že klasifikace automatů není triviální, přičemž chaotický automat nedokázal emulovat jiné, ale ty jiné nedokázaly emulovat jeho.

Zajímavou myšlenkou bylo to, že evoluce sama není ani zákon, ani princip, ale ve skutečnosti to je emergentní jev: Pokud vytvoříme prostředí, ve kterém se prvky mohou náhodně měnit a to prostředí má omezené zdroje, nutně s postupem času začnou dominovat ty efektivnější. Evoluce se tedy objevuje automaticky v každém takovém prostředí.

Různými druhy entropie se zabýval Grayson Earle. Začal Shannonovou entropií, pak se dostal k entropii v kvantovém světě a v biologii. Člověka popsal jako stroj, ze kterého všemi otvory uniká energie, což nás nutí „jedním z těch otvorů s neustále doplňovat“. Ve světě kolem nás je entropie všude, je všudypřítomná.

(Grayson Earle v čase 1:48:52)

V počítačích ji ale nenalezneme – přesněji řečeno místo generování opravdu náhodných čísel algoritmy tvoří pseudonáhodná čísla. Můžeme věřit Intelu a AMD, můžeme věřit tomu, že neudělali generátory náhodných čísel úmyslně slabé? Při generování opravdu náhodných čísel se musíme obrátit do fyzického světa a odečítat opravdu nepředvídatelné položky, jako například fluktuace hodnot naměřených na senzorech teploty, pohyb myši a podobně.

Earle sám sestavil zařízení založené na kameře, která sleduje oblohu a detekuje průlet ptáků a pohyb mraků, které jsou dostatečně nepředvídatelné. Jiným zajímavým projektem je HotBits, zařízení založené na snímání rozpadu césia-137, kdy se měří čas mezi detekovanými událostmi. Earle nakonec upozornil, že pokud chceme opravdu silnou kryptografii, je nutné se obrátit od pouhých algoritmů do světa, který je entropie plný.