Chaos kolem nás, chaos v nás | Kapitola 3

Chaosu v medicíně se věnoval doktor Pavel Kuba. Popisoval jevy, které působí chaos v medicíně: Od kolize lékařských principů, které jsou nezřídka v přímém rozporu – například princip chránit život je v rozporu s vasektomií anebo abortem. Nové technologie a metody sice přináší nové možnosti, ale také rizika, a nakonec je vše o důvěře nemocného k lékaři.

Překvapivým zdrojem chaosu je nadbytek informací, který po zahájení digitalizace měla záchranná služba. Ukázalo se, že potřebují jen informace nutné k zásahu – a pokud je nelze vytřídit, tak je lepší nemít žádné informace než zahltit lékaře vším. 

Mezi dalšími projekty, které zmiňoval, je využívání léčebné marihuany, které je komplikované z mnoha směrů: Od faktu, že marihuana má mnoho aktivních složek, což komplikuje klasické double blind testy přes fakt, že terapii si musí dělat pacient sám, protože i v dobře větrané místnosti se může lékařské obsluha během celého dne pořádně zkouřit. Marihuana je ale zajímavá, z jejich semínek lze získat například protein edestin, který se dá použít nejen jako potravina, ale může sloužit i jako náhrada krevní plazmy.

Mezi projekty, o které se doktor Kuba zajímá, je Hydronaut, ponorná laboratoř, ve které řeší problematiku medicíny s omezenými prostředky. Jde o to, jak co nejlépe využít to, co lze lokálně pěstovat a vytvořit pro lékařské zákroky: To se hodí nejen pro odlehlé báze, ale i pro kosmické lety.

Chaosu v naší minulosti se věnovala Sara Polak. Ta věnovala svou první přednášku památce jejího nedávno zemřelého profesora Dr. Iaina Morleye z Oxfordu, který se věnoval evoluci hudby, religiozity a symbolického chování v paleolitu. 

Ve své přednášce popsala, jak málo máme opravdu věrohodných dat a jak je složité je interpretovat. Například australopitékus dělal z kamene škrabáky – a když se jejich výrobu pokoušeli replikovat, zjistili, že výcvik zabere alespoň dva měsíce. Pravěcí lidé dělali spoustu nesmírně pracných věcí – například malovali hluboko v jeskyních jen s pomocí umělého světla.

Dnes si například neuvědomujeme, jak významná je prozódie, tedy zvuková komponenta hlasu: I když nerozumíme jazyku, z intonace komentátora lze například docela dobře poznat, co se děje na hřišti. Ženy mají lepší schopnost dekódovat prozódii, protože je to důležité při výchově dětí. 

V další přednášce se věnovala nesouladu mezi tím, jak jsme se vyvinuli a v jaké společnosti žijeme. Paleolitické skupiny byly poměrně malé, obvykle měly dvacet až třicet členů. Naše psychologie omezuje počet lidí, se kterými dokážeme smysluplně interagovat – jde o tak zvané Dunbarovo číslo, které se odhaduje zhruba na 150. S touto výbavou se stáváme součástí států, nejsme na to evolučně připraveni. „Pořád jsme jen lidoopi s iPhone!“

Většina států trvá jen omezenou dobu, aby si zachovaly legitimitu, budují ji uměle. Od faraonského Egypta, kde byl faraon ochránce před chaosem po Napoleona, který se legitimizoval výpravou do Egypta, ze kterého přivezl empír. Dnes žijeme v paralelních civilizacích, které si navzájem nerozumí: „K čemu je pasákovi koz v Afghánistánu ministerstvo zemědělství?“ Ukazuje se, že univerzální systém nejenže neexistuje, ale nemusí se hodit do všech situací.