Čtyři desky nižší střední třídy Intel Z87 v testu – 2. díl | Kapitola 11
Seznam kapitol
A jdeme na to – v pondělí jsme si podrobně představili čtveřici desek založených na čipsetu Intel Z87, dnes si je ukážeme pod termokamerou. Nebudou samozřejmě chybět ani standardní testy, část o schopnostech přetaktování a celkové zhodnocení. Která deska z nižší střední třídy je ta nejlepší? Závěrečné pořadí vás možná překvapí.
Měření termovizí není zcela běžná záležitost a jsme moc rádi, že vám, jako jediný magazín v ČR (a jeden z mála na světě), můžeme ukázat další základní desky z úplně jiného a komplexního pohledu. Do termovizí ještě nepronikl současný trend vysokých rozlišení, a tak se nedivte, že snímky mají menší kvalitu – jsou upscalované z rozměru 160 × 120 pixelů.
I přes malé rozlišení obsahuje v našem případě zachycený snímek neuvěřitelných 19200 naměřených hodnot teplot a má daleko větší vypovídající hodnotu, než měření bezkontaktním teploměrem.
Testovací metodika
Ještě než se podíváme na teplotní mapy, tak by bylo vhodné zmínit metodiku testování. Pro srovnání kvality osazených komponent jsme se rozhodli demontovat chladiče z napájecích kaskád desek. Vzduchový chladič vyměnilo all-in-one vodní chlazení, které přikládá Intel ke svým výkonným procesorům. Je nám jasné, že emisivita materiálů použitých na pasivních chladičích bude mezi modely odlišná a nedá se dle naměřených teplot zcela přesně orientovat. Nicméně v tomto zátěžovém testu nás zajímají hlavně teploty VRM obvodů, které jsou tvořeny materiály se srovnatelnou emisivitou.
Možná si také všimnete, že základní deska neležela přímo na stole, ale stála na distančních šroubcích. K testování jsme použili také silnější zdroj Galaxy Hall of Fame (HOF) s výkonem 1200 wattů. Po 30 minutách běhu se pořídily první „fotografie“ každé desky bez zátěže (idle). Po té byl spuštěn program OCCT s půl hodinovou zátěží (OCCT, 64bit, Large Data Set) a opětovně byly v jeho průběhu pořízeny další termosnímky. Okolní teplota v místnosti se během celého testování pohybovala okolo 26 °C. To je zhruba o 4°C více než u minulého měření (patrné je to hlavně na snímcích v idle) a o celé 2 °C více, než u všech Z77 desek.
Teplotní srovnání – idle
U každého srovnávacího snímku pořízeného termovizí byl nastaven teplotní rozsah od 30 (černá barva) do 100 °C (bíla barva). Barevný přechod a odpovídající teploty najdete na stupnici níže. Pro lepší porovnání jsme zařadili do obrázku také základní desky s čipovou sadou Intel Z77 Express.
První termosnímek ukazuje desky bez zátěže. Lze z něj například snadno vypozorovat, že chladič PCH čipu nebo přídavné řadiče topí často daleko více, než samotné napájecí obvody procesoru. PCH čip na základních deskách s čipsetem Intel Z87 má však nižší TDP a hřeje o něco méně. Celkově lze pozorovat, že napájecí části Z87 desek nižší střední třídy se o něco více hřejí, než ty u Z87 desek střední třídy v minulé recenzi. Bez zátěže si velmi dobře vede Z87-K od Asusu. Další zbylé desky mají podobné teploty MOSFETů, ale například na Z87-HD3 od Gigabytu lze pozorovat vyšší teploty cívek. Pokud jde o teploty PCH čipu, tak platí to, co jsme říkali v kapitole dříve – teploty jsou přímo úměrné velikosti pasivního chladiče.
Teplotní srovnání – zátěž
Druhá fotografie byla pořízena během plné zátěže programem OCCT a od prvního pohledu je jasné, že se všechny desky daleko více zahřívají. Pokud se zaměříme na teploty v oblasti napájení procesoru, tak patrně lepších hodnot dosahuje deska od Gigabytu a MSI. Daleko více žlutých (teplejších) míst najdeme na snímcích u motherboardů od ASRocku a Asusu. Když k tomu navíc připočteme jejich menší chladiče, tak můžeme konstatovat, že toto reflektuje teploty naměřené bezkontaktním teploměrem. Celá čtveřice testovaných desek však tímto teplotním testem prošla bez fyzické újmy a hlavně snižování provozní frekvence procesoru s jeho základním nastavením (jako například u ASRocku Z77 Pro 4).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
