Doba bateriová: vše na baterky; příliš brzy a příliš bezhlavě | Kapitola 5
Seznam kapitol
V neutuchající snaze být moderní a ekologičtí se chováme dost neefektivně a neekologicky. Povšimli jste si třeba, jak roste počet baterií, které používáte? Zatímco se radujeme nad vzestupem elektromobility a snižováním uhlíkové stopy, není výroba baterií moc ekologická – a těžba coltanu pomohla v Kongu zasponzorovat už několik místních válek.
Ještě toxičtější a nebezpečnější je to, že je napevno svazujeme s produkty, které plánovaně zastarávají tak, jak zastarávají baterie. Málokdo je přitom schopen reálně hlídat všechna zařízení a hlídat je tak, aby se dobíjela optimálně – musí to dělat elektronika. Tak například expert z Tesly tvrdí, že pro elektromobil je výhodné, když se nabíjí nanejvýš na 90 %. To je dost náročné a zvládne to jenom inteligentní elektronika, sami to neuhlídáte.
Pokud máte relativně jednoduchá zařízení, která lze opravdu vypnout, dá se řídit principem, že před dlouhodobým uložením je vybijete do 70 % a pak vypnete. Problém je v tom, že většinu moderních zařízení nelze úplně vypnout, pouze se u nich zmenší odběr, což znamená, že si je musíte označit a čas od času znovu dobít. A to je komplikované, protože nevíte, kdy se pomalu vybíjející zařízení dostane na kritickou úroveň.
U drahých a kritických zařízení, jako jsou baterie pro elektromobily anebo telefony, které mohou vybuchnout a začít hořet, se výrobci obvykle snaží držet kvalitu. U věcí, které si dovezete přes Aliexpress, už to jisté není, tam se můžete setkat s ledasčím – a to, že vám náhradní baterie pojde po dvaceti cyklech, ještě není to nejhorší. To samé platí pro levné powerbanky a další podobné věci.
V praxi je správné péče o baterie tak složitá, že nakonec zjistíte, že zařízení nejvíc profitují z denního používání. Vážně – v praxi se mi osvědčila zařízení, která nabíjím každý anebo každý druhý den a která končí před dobitím na nějakých 30 %. Tato zařízení se dostanou na maximální kapacitu jen po krátký úsek dne, většinou se pohybují někde mezi 30–90 % – a pokud se nedrží dlouho ani u jednoho extrému, stárnou překvapivě pomalu a najedou opravdu hodně cyklů.
U baterií existuje řada perspektivních technologií. Tak například máme LiFePO4 baterie (lithiumironfosfátové), které jsou bezpečnější než klasické lithiumiontové, je u nich nižší šance na hoření v případě poškození – a i když mají o něco nižší energetickou hustotu, nabízejí až 10 000 nabíjecích cyklů. Technologie založené na zlatých nanovláknech budou podle všeho drahé nejen kvůli použitému zlatu, ale i složité výrobě, potenciálně ale nabízejí více než 200 000 cyklů bez pozorovatelné degradace.
Toyota pracuje na lithiumiontsulfátových bateriích, které jsou vhodné pro elektromobily: Mají být schopné pracovat a nabíjet se v teplotním intervalu -30 až 100 stupňů Celsia – a navíc mohou mít vyšší kapacitu než stávající Li-ion. To je pro provoz aut mnohem realističtější technologie, bohužel tam jsme zatím ve fázi výzkumu. Ve vývoji jsou baterie, které lze bez rizika ohýbat, baterie, které se při přehřívání automaticky uhasí, superkondenzátory, které se nabijí v řádu sekund i baterie, které používají grafén anebo nahrazují lithium sodíkem, čímž potenciálně masivně zlevňují výrobu. Přece jenom – když opustíme lithium, nemusíme rozbagrovat ani Cínovec, ani Afghánistán, v moři je sodíku habaděj a uhlíku je v ovzduší až příliš.
Tím chci říct jednu věc: Moderní technologie jsou potenciálně úžasné. Potenciálně, až dozraje čas. Máme takovou tendenci chtít všechno hned, hned chceme solární panely, elektromobily, všechno na baterie – a chceme to levné, všeobecně dostupné, bezpečné a netoxické. Chceme toho opravdu hodně a chceme to opravdu rychle.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
