Engelbartovo prokletí aneb proč jsme za padesát let nevymysleli lepší GUI? | Kapitola 5

U spotřební elektroniky se ostatně „zakrývá“ technická vrstva už léta: Zatímco PC na vás zpočátku chrlilo hory technických informací, než konečně naběhly Windows, Apple to vždy ukrýval a to se dnes děje i u Windows. V okamžiku, kdy se nalogujete, jsme ale zase na tradičním desktopu, který se změnil oproti padesát let starým konceptům jen velmi málo. 

Je to zajímavé, protože sci-fi je doslova plné futuristických ovládacích rozhraní, se kterými se ale setkáváme víceméně jenom v podobě skinů. Sci-fi autoři preferovali rozhraní založená na ovládání hlasem, počítačovém vidění a ovládání gesty. To vypadá dobře, ale je to plné problémů, na což poukazují praktické studie. 

Ovládání gesty je efektní, ale osmihodinovou šichtu ho používat nechcete. Ovládání hlasem je obrovský problém na veřejnosti – a to i když používáte sluchátka filtrující váš hlas, takže nikdo mimo vás neslyší odpovědi stroje a on dokáže spolehlivě rozeznat to, co říkáte vy, a ne dav kolem vás. Barevná efektní rozhraní jsou zoufale jednoúčelová. A tak dále.

Jeden z možných důvodů, proč se klasického GUI stále držíme, je remote desktop. Tato funkce nám dovoluje připojit se snadno ke vzdáleným systémům a kontrolovat je tak, že si vzdáleně zobrazujeme jejich desktop s tím, že tohle umíme udělat technicky snadno: Ovládá se to místní klávesnicí a myší, do vzdáleného systému se posílají příkazy a zpět jdou obrazovky. Dnes se přes remote desktop ovládá kde co, včetně NASů nebo vývojových nástrojů. Kouzlo remote desktopu je v tom, že při přechodu mezi ovládáním místního systému a vzdáleného systémů se vlastně nic nemění, což je skvělé.

Nahradí propojení s mozkem GUI?

Hodně si slibujeme od přímého propojení počítačů s lidským mozkem (BCI, Brain–Computer Interface). V podstatě jde o digitalizaci staré techniky vyvinuté v padesátých letech minulého století José Delgadem, který pomocí pole elektrod stimuloval kortex opic a býků. Moderní technologie ale zahrnují obousměrnou, a dokonce bezdrátovou komunikaci s tím, že zabudovaný kontrolér provádí zpracování a identifikaci signálů. 

Například Neuralink má mít vlastní baterii, která se může dobíjet indukční bezdrátovou nabíječkou – a má mít schopnost učit se identifikovat individuálně specifickou mozkovou komunikaci, která se potom může konvertovat na signály pro pohyb, což by mohlo vrátit pohybové schopnosti paralyzovaným osobám. 

V současné době probíhá výzkum generalizace takových připojení, které by ve finále mohlo být obousměrné a mohlo by sloužit k širokopásmovému přenosu informací i u zdravých osob. Výzkum zohledňuje medicínská rizika (odmítnutí a odhojení implantátu), technické problémy (šířka pásma, rychlost přenosu dat) a také etické otázky (protože intence ještě není akce a technicky vzato nahlížíme na aktivitu, která může být ve finále potlačena a můžeme se dozvědět více, než by nám sám uživatel byl ochoten sdělit).

Ale nahradí tohle futuristické propojení klasické GUI? Vzhledem k tomu, že se často experimentuje s tím, že podobná zařízení typu mozek-stroj nahrazují myš nebo dotykové pero, bych si dovolil tipnout že ne. Že žádné revoluční koncepty široce přijímaných mozkových rozhraní nepřijdou, že tudy to také nepůjde.