Engelbartovo prokletí aneb proč jsme za padesát let nevymysleli lepší GUI? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Je to už více než padesát let, kdy přišel Xerox Alto (1973), který přinesl systém Alto Executive – první komerční operační systém ovládaný přes grafické rozhraní (GUI). A od té doby vypadá ovládání počítačů velmi podobně, protože se nám za ta léta nepodařilo vymyslet a prosadit nic lepšího.
Říkejte si, co chcete, ale jakkoliv je ovládání Unixu založené na velice výkonném příkazovém řádku, který vám dovoluje dělat velice komplikované operace jediným komplikovaným příkazovým abrakadabra, tak více než sto unixových příkazů fungovalo jako perfektní unixová antikoncepce pro masy. Unixové příkazy s jejich syntaxí a silou, kterou lze řetězit pomocí pipes, vám dovolují napáchat větší škody, než když dáte šestiletému děcku do rukou UZI ve full auto módu. To, co je extrémně silným nástrojem pro profesionály, se může změnit v rukou amatéra v nástroj hromadného ničení.
V hlavách uctívačů jablečného kultu uvízl jako revoluční stroj Macintosh, i když to byla podstatně dražší Lisa, se kterou Steve Jobs zkoušel udělat přes GUI díru do světa. S Lisou neuspěl ze stejného důvodu, jako neuspěl Xerox s Altem: Problém nebylo GUI, problém byla cena počítače. Lisa přišla v roce 1983 na lidových 9995 USD, což by dnes bylo více než 32 000 USD. Skutečná revoluce Macintoshe nebyla v tom, že by přinesli GUI, ale že to udělali na stroji, který byl cenově dostupný masám.
Problém Microsoftu byl v tom, že jejich MS DOS, který vycházel z CP/M-86, vycházel z filozofie příkazového řádku – a když se to etablovalo, bylo zatraceně těžké se toho při zachování zpětné kompatibility zbavit. Operační systémy se skládají z jádra a GUI – a MS DOS měl velké problémy v obou oblastech, což se táhlo až do poloviny devadesátek.
Do značné míry to souviselo s tím, že původní architektura PC, ať už s pomalou ISA sběrnicí nebo s grafikami, které nepodporovaly akceleraci BitBlt operací, měly s grafickým rozhraním docela velký problém. Plus myš nebyla na začátku běžnou periferií a někteří si možná ještě pamatují, co se dělo, když se ovladač myši nevešel do paměti spolu s hrou. Celé se to řešilo postupně – a ještě v první polovině 90. let bylo běžné, že se nové grafické karty benchmarkovaly na akceleraci 2D grafických operací pro Windows, což nám dnes nepochybně přijde jako naprostý bizár.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
