Engelbartovo prokletí aneb proč jsme za padesát let nevymysleli lepší GUI? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Je to už více než padesát let, kdy přišel Xerox Alto (1973), který přinesl systém Alto Executive – první komerční operační systém ovládaný přes grafické rozhraní (GUI). A od té doby vypadá ovládání počítačů velmi podobně, protože se nám za ta léta nepodařilo vymyslet a prosadit nic lepšího.
Otázkou je proč GUI nejde snadno nahradit. A napadá mě jedna věc: Že totiž Engelbartův tým možná trefil hřebíček na hlavičku napoprvé, i když ne zcela dokonale. Tak například zcela selhala jeho „klávesnice pro pět prstů“ (chorded keyboard), kde se informace zadávala kombinací stisknutých kláves. To je pro GUI vlastně ideální, protože taková klávesnice vlastně dovoluje pravou neustále držet myš a levou vkládat informace, aniž byste museli pustit kterékoliv zařízení.
Mám zkušenost podobného typu. Před lety, když jsme dělali Circus Grande, jsme narychlo navrhli systém skládání představení. Byla to jenom pracovní verze, šlo o to sestavit představení rychle, i když to nevypadalo kdo ví jak elegantně. Předpokládal jsem, že zatímco budeme hru vyvíjet, přijdeme s něčím lepším. A nejenom že jsem to předpokládal, dokonce jsem vyžebral příslib prémie pro toho, kdo přijde s něčím lepším.
Několik nových konceptů se objevilo, ale žádný z nich nefungoval. Přestože byly hezčí, chyběla jim jedna vlastnost – možnost seskládat představení rychle. Všichni testeři se zarytě drželi vývojové verze rozhraní, protože byla efektivní. A tak nakonec ona betaverze rozhraní ve hře zůstala, jenom jsme vyleštili její vizuál: Ukázalo se, že všichni volili to, co je praktické, ne to, co je líbivé.
Podobně nám zůstává kombinace GUI a klávesových zkratek, protože GUI dovoluje přehledně srovnat nabídky s tisícovkami příkazů, zatímco klávesové zkratky dovolují efektivně používat pár těch, které opravdu potřebujete používat často. Ostatně čím je uživatel aplikace větší profesionál, tím víc používá klávesových zkratek.
Funguje jenom kombinace obojího: Systém založený čistě na GUI je hezký a přehledný, ale je pomalý. Systém založený jenom na zkratkách je rychlý, ale náročný na učení. Kombinace obojího vyhovuje jak začátečníkům, tak občasným uživatelům a nakonec i profesionálům. Každý si najde optimální kombinaci a je víceméně spokojen. Pokud něco z toho chybí, tak to nefunguje.
Ostatně Linux se začal chytat mezi civilisty, teprve když začal nabízet ucelené, přehledné a funkční GUI. Terminál je super a je efektivní, ale pro začátečníky je jenom těžko skousnutelný. Naopak kdyby v Linuxu chyběl, odradilo by to profesionály, kteří jsou navyklí používat jeho sílu. I zde jde o kombinaci duplicitních, ale různým způsobem silných vlastností.
Situaci může zamíchat AI, ale i kdyby se objevily nějaké extrémně efektivní metody ovládání, které budou fungovat na první dobrou, zůstává tu metafora, které jsme se nedokázali zbavit: Metafora desky stolu s dokumenty, která tu s námi pořád zůstává. Přestože možná nevyhovuje všem a každému, je stále dost silná a dost univerzální na to, aby představovala vhodný kompromis pro univerzální použití.