Hitachi 26LD6200: LCD televize nebo monitor?
Seznam kapitol
Dnes už je evidentní, že budoucí televize a počítačové monitory za pár let splynou do jediného společného standardu - budou používat podobná rozlišení, stejné obrazovky i připojení (DVI nebo HDMI). Jediný rozdíl bude v tom, že monitory zůstanou na stole a televizor bude dále zabírat centrální část obýváku. A i když klasické televizory jsou technologicky "100 let za opicemi", začínají nové LCD TV modely ukazovat svůj potenciál...
Zatímco k počítačům a mnoha LCD monitorům je dnes možné připojit TV tuner (tím snadno vytvoříte malou stolní televizi - často s dálkovým ovládáním), postupuje vývoj televizních přijímačů přesně opačným směrem - víc a víc se blíží výpočetní technice. Na stále větším počtu moderních LCD a plazmových televizorů se objevují dřívější ryze "počítačové" konektory: D-Sub (analog VGA), nebo (což je ještě lepší) digitální porty DVI nebo právě nastupující rozhraní HDMI.
Rozlišení 1280x768, vstup VGA; DVI, kontrast 500:1, odezva 16ms... je to monitor?
Připojení takových televizorů k počítači je pak hračkou, často je právě počítač dokonce nejlepším zdrojem signálu pro tyto digitální přístroje (tady je vidět, jak vývoj počítačů předbíhá spotřební elektroniku). Není pochyb, že brzy nastane doba, kdy souboje zařízení jako monitor vs televizor, počítač vs multimediální centrum budou víceméně formální.
Nebude proto od věci, podíváme-li se dnes na druhou stranu stále nižší barikády mezi výpočetní technikou a domácí elektronikou. Zajímat se budeme o reprezentanta poslední vlny "trendy" televizorů - na typického (možná trochu nadstandardního) reprezentanta moderních LCD televizorů.
V článku se taky pokusíme o stručné srovnání LCD s plazmovými televizory, takže předpokládám, že by to mohlo být zajímavé téma i pro ty čtenáře, kteří právě uvažují na jakou technologii u příštího televizoru vsadit...
Obrazovky - nové technologie
Zatímco v minulosti televizím dlouhá léta vládly klasické katodové obrazovky (CRT), dnes se stále častěji prosazují obrazově preciznější a prostorově úspornější "ploché" zobrazovací technologie. V úvahu dnes přicházejí zejména plazmové a LCD obrazovky (alternativou jsou TV se zpětnou projekcí).
Obě nové technologie se od klasických obrazovek (CRT) liší tím, že obraz už nepromítají po řádcích, tak jak je tomu u katodových obrazovek.
Problém: Jelikož se dříve používaly zakulacené obrazovky, počítalo se s určitým ořezem signálu na krajích obrazu (overscan). Ve finále nikdy nebylo 100% jisté, který bod poblíž okraje obrazovky bude vidět a kde přesně bude ležet (proto byl obraz starších 8 bitových počítačů zobrazován v malém okénku uprostřed TV obrazovky).
Plazmové obrazovky i LCD zobrazují obraz jako celek, navíc dokážou přímo adresovat (rozsvítit a zhasnout) každý obrazový bod (a znají jeho polohu). Obraz je tedy přesný a prostý geometrických deformací, což v případě nekvalitního signálu může být paradoxně na škodu. Staré obrazovky svou nedokonalostí skrývaly spoustu vad analogového televizního řetězce, zatímco nové televizory s digitálním zpracováním signálu musí používat složité triky, aby divák byl plně spokojen.
Až do tohoto místa bylo zpracování signálu prakticky stejné pro moderní 100Hz klasické televizory (100Hz televizory musí obraz také digitálně zpracovat), plazmy nebo LCD televizory. Rozdíl je v poslední "míli" signálu - v okamžiku kdy je zpracovaný obraz třeba promítnout divákovi.
Nevýhody klasických televizorů myslím nemusíme připomínat. Pokud pomineme geometrickou nepřesnost katodových obrazovek, nejvíce asi vadí jejich rozměry a vysoká hmotnost - hloubka klasického televizoru se téměř vždy rovná jejich výšce. Dalším problémem je vysoká spotřeba energie a nutnost vysokofrekvenčních měničů pro vytvoření vysokého napětí.
Ve hře dnes zůstávají prakticky pouze plazmové a LCD televizory (technologie OLED a SED jsou zatím v plenkách). Právě na tyto nejpoužívanější technologie se podíváme v další kapitole...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
