Hraní jen pro vyvolené? Herní počítače se vzdalují běžným hráčům | Kapitola 4

Článek

AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí

Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.

Milan Urbanec

25

Pak je tu velký segment trhu, který hraje na mobilních telefonech. Mobilní hry prošly zajímavou vývojovou křivkou, která vypadala nejdřív jako takový návrat do osmdesátek, pak jsme přešli do éry point and click adventur spojené s hledáním předmětů, pak přišlo něco, co vypadalo jako příchod 3D AAA titulů – a nakonec jsme skončili u záplavy free to play věcí. Ba co více, právě u mobilních her se dostavilo nesvaté propojení s opravdovým hazardem ve formě online kasin, jelikož mobil je napojený na vaši kreditku a snadno vás naláká na hraní o skutečné peníze.

Velkým faktorem, který patrně zmátl spoustu investorů, je fenomén free to play her a her s agresivní finanční gamifikací, jako jsou loot boxy nebo různé frustrační mechanismy, které vás tlačí do placení. Tyto mechanismy obecně nefungují, platí asi jenom 2,5 % hráčů – a ti to platí celé. V celkových výnosech vypadala jejich čísla zajímavě, ale když se to přepočte na celkový počet hráčů, tak se ukazuje, že naprosto drtivá většina lidí využívá free to play herní mechanismy k tomu, aby si, no, zahráli vážně zadarmo. 

Dnes panuje víceméně shoda, že free to play hry ničí klasický gaming – a to nejen proto, že je „zdarma“, ale že přináší herní mechanismy, které jsou naprosto odlišné od klasických her. Z free to play světa protekly do klasického gamingu šílenosti typu „herní design založený na monetizaci“, kde je monetizace tou zásadní komponentou – a vše ostatní je podružné. A jeho nejvyšší a nejhroznější verzí je pay to win model, kde se celý design točí kolem toho, aby to neplatící hráč měl pokud možno co nejhorší a začal platit za upgrady, které smažou tuto nevýhodu. 

Buď jak buď tyto modely vedou tvůrce k tomu, aby kašlali na náročný vývoj a na technické pokroky, jelikož nepřináší monetizační výhodu – a tak dělají technologicky jednodušší věci. Dnes, zdá se, nás čeká něco podobného i na PC trhu: Ti, kteří vlastní „dost dobré sestavy“, budou odkládat upgrade do doby, než se ceny vrátí do přiměřenější úrovně – a budgetová řešení, jako by mohl být případný restart výroby GeForce RTX 3060, přináší opravdu základní výkon pro nenáročné hraní. Ano, zahrajete si, ale jen ve Full HD a nebude to se všemi novými fajnovostmi – a i tak je možné, že vzhledem k cenám pamětí budou „nové 3060“ dražší než ty původní.

V praxi to znamená, že by vývojáři měli zpomalit a překalibrovat svoje optimalizační plány právě na starší a méně výkonné karty, protože majitelů těch opravdu nových a opravdu výkonných bude velice málo. V podstatě to znamená stagnaci a zamrznutí trhu – a to přinejmenším na dva až tři roky. V nejbližší době se nemá smysl hnát za co nejvyšším výkonem nebo co nejmodernějšími funkcemi, pokud už „nejsou zdarma“ – počet lidí, kteří budou mít potřebný hardware, bude nízký.

Současná situace není dobrá, ale – historicky vzato – není tak špatná jako byla osmdesátá léta. Nějak se přežít dá, navíc moderní procesory mají docela slušné iGPU, takže si na tom v omezené míře zahrajete. Není to žádný zázrak, ale ceny grafických karet stoupají. 

Žádné dobré signály před námi nejsou. Mluví se o tom, že se nový konzolový cyklus odloží alespoň o rok, restartují se staré modely hardwaru, projekty na Kickstarteru se nabízí zcela bez pamětí, protože je dodavatelé nejsou schopní zaručit. Narazil jsem na repasující business, který končí, protože nemá pro repasované stroje nové paměti. Nevypadá to dobře a nemáme žádný signál změny na obzoru. Takže to musíme překonat s tím, co už máme – a doufat, že se nám náš stávající hardware neporouchá.