Icarus: Nvidia DLSS 2.3 a RTXGI v plné parádě | Kapitola 7
Seznam kapitol
Nvidia minulý měsíc uvedla DLSS v nové verzi 2.3 , u které zapracovala na jednom z největších zbývajících neduhů předchozích variant DLSS 2.x – omezuje duchy, neboli ghosting u rychle se pohybujících objektů.
Jak šel čas a herní vývojáři experimentovali s efekty jako pohybová neostrost nebo různými metodami rychlého vyhlazování hran při post processingu pomocí shaderů, vžila se i myšlenka, že čím je obraz neostřejší nebo máznutější, tím je jeho kvalita horší. Pravda, v řadě případů to bylo opodstatněné.
Při srovnávání kvality obrazu tak vítězí technologie, která na konci zpracování snímku předvedou obraz ostrý jako břitva. Stejně jako je dnes doostření „povinnou“ akcí při úpravách fotek a automaticky aktivní položkou v nastavení obrazu u televizorů, se i ve hrách začíná z doostřování obrazu stávat nezbytná položka v závěrečném zpracování snímku při post-processingu.
Protože když vedle sebe dáte dva obrázky, tak dá rozum, že lepší je ten, který je ostřejší, že. A když to lidé chtějí, tak to mají mít.
Když to přeženete
Jenže i to doostřování má své meze a když to přeženete, objeví se v obrazu jevy, které nejsou zrovna žádoucí. Zvýrazní se šum a různé kazy. A řada algoritmů, které se pokoušejí obraz doostřit tím, že zvýrazní kontrast na hranách objektů. Ten zvýšíte tím, že v místě, kde se setkává tmavá a světlá plocha, světlou plochu zesvětlíte a tmavou plochu ztmavíte ještě víc. Jenže když to přeženete, začnou objekty kolem hran zářit nebo tmavnout. To ztmavnutí je vidět na následujících dvou snímcích – s větší úrovní doostřování algoritmus horu obtáhne po okraji tmavou linkou. Výsledek je ostřejší, ale kdo to kdy viděl, aby na obloze byly kolem hor černé fleky.
Když budete nějaký čas hledat ideální míru doostření třeba u těch fotek, na podobné chyby si vypěstujete alergii. Někdo by chtěl méně, někdo klidně víc, a tak Nvidia přidala k DLSS možnost upravit úroveň doostření ručně.
Standardně má hodnotu 0,70 a používá tedy poměrně agresivní míru doostření. Ale nastavit lze hodnoty od nuly do jedné. Aby to fungovalo, musejí vývojáři do hry doplnit příslušnou položku nastavení. U titulů se starší verzí DLSS ji nenajdete, u nových her nebo her s aktualizovanými knihovnami DLSS se stává standardní položkou. Jednou ze starých her, kam se nové DLSS dostalo, je třeba Shadow of the Tomb Raider, ve kterém s posledním vylepšením DLSS 2.3 vývojáři vyměnili dlouho využívané DLSS 1.0 za výrazně kvalitnější DLSS verze 2.3 a s tím přibyl i příslušný posuvník.
Ostřete, jak je libo
Níže je srovnání různých úrovní doostření v rozsahu od nuly do jedné. Je na nich vidět, že ani při nulovém doostřování není výsledek DLSS žádná mazanice. Naopak na standardním nastavení 0,70 už je u některých hran celkem jasně vidět jakási aura – záře na kontrastních hranách. Pěkně je to vidět v okolí kabelu pod reflektorem anebo okolo hrany reproduktoru.
Na opačné straně je opět nejlépe vidět nežádoucí záře v okolí kabelu, která se s nižší úrovní doostřování vytrácí.
A pokud rozdíly nevidíte, zkuste si rozklepnout níže seřazené snímky celé obrazovky ve full HD. když budete přepínat mezi záložkami, pěkně uvidíte, kolem kterých hran se objevují artefakty a jaké.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
