Jak se nestát kyborgy a vstoupit do středověku 2.0 | Kapitola 3
Seznam kapitol
V devadesátých letech jsem se snažil odborné veřejnosti vysvětlit, že počítačové hry z mládeže neudělají psychopaty. To se moc nepovedlo, ale nevadí, dnes už jejich názor málokoho zajímá. Se vzestupem AI ale přišli další moudří starci vyslovující floskuli „o tempora, o mores“ – a jako stovky generací jiných moudrých starců před nimi nás varují před zkázou, do které nás uvrhne pokrok.
Takže – opět si můžeme vybrat mezi tím, jestli technologie použijeme na to, abychom mohli pracovat méně a víc se flákat – anebo abychom při stejném úsilí udělali podstatně víc práce. Toto dilema není to samé jako dilema s přijetím anebo odmítnutím technologie, je to jiná dimenze problému. A už vůbec nijak to nesouvisí s etickými dilematy, totiž s tím, zda technologie přinášejí to dobré anebo to špatné: Strojový překlad můžete použít k tomu, že si přečtete knihy, které nikdy nikdo do vašeho jazyka nepřeložil – anebo budete překládat podvodné maily do všech možných jazyků, abyste odrbávali světovou populaci rovnoměrněji.
Tohle není věc, která nějak automaticky plyne z technologií, tohle je naše etické rozhodnutí. Technologie za nic nemůžou, technologiím je absolutní buřt, jestli strojové rozeznávání obličejů použijete na hledání ztracených dětí a lidí s Alzheimerem anebo na plošné sledování populace. Digitální měny vám v podobě anonymního Monera anebo eCash nabízí anonymní transakce, v podobě státem prosazovaných CBDC (Central Bank Digital Currency) nabízí státu kompletní sledování vašich nákupů a dávají jim možnost revokace platnosti vašich peněz. Nic z toho není intrinsická vlastnost technologií, je to o našem rozhodnutí, jak technologie konkrétně použijeme.
Obecné vymezování se v duchu „technologie jsou dobré“ versus „technologie jsou špatné“ je spíš o celkovém ladění toho, jestli jste optimisty a věříte tomu, že se nám podaří věci vyřešit a ovládnout. Anebo jste pesimisté a snažíte se myšlenkově vrátit do doby, kdy toho lidstvo moc nezvládalo a tím pádem toho taky nemohlo tolik podělat.
Asi nejvíc je toto dilema vidět na přístupu k jaderné energii, což „je opravdový drak“, jehož zvládnutí vyžaduje velkou míru sebekontroly v tom, jak tu věc používáme – a velkou míru zodpovědnosti v tom, jak draka neustále hlídáme. Ti, kteří se staví proti jaderné energetice, nemají víru v to, že by se nám něco podobného mohlo podařit. Svoje obavy přetavují do představy agrorenesance, což je idea z konce 19. století, že všechny ty parní stroje a bezdrátové telegrafy jen oddělují prosté lidi od pluhu a od kontaktu s rodnou hlínou.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
