Jak se nestát kyborgy a vstoupit do středověku 2.0 | Kapitola 5
Seznam kapitol
V devadesátých letech jsem se snažil odborné veřejnosti vysvětlit, že počítačové hry z mládeže neudělají psychopaty. To se moc nepovedlo, ale nevadí, dnes už jejich názor málokoho zajímá. Se vzestupem AI ale přišli další moudří starci vyslovující floskuli „o tempora, o mores“ – a jako stovky generací jiných moudrých starců před nimi nás varují před zkázou, do které nás uvrhne pokrok.
Všechny příklady výše nejsou věci, které by jakkoliv automaticky vyplývaly z existence technologií. Takové věci nemusejí vzniknout – to my si to děláme sami. Sami sobě připravujeme budoucí problémy, které budou jiné než ty v minulosti – ale přece jenom vám budou něco připomínat, protože technologie se sice vyvíjejí, ale základní lidské potřeby a touhy se moc nemění.
Podle mého názoru otázka není „zda“, ale „jak“. My už totiž dávno kyborgy jsme – už od dob, kdy jsme se naučili číst a psát a získali jsme tak schopnost učit se od těch, kteří tu už dávno nejsou, a sepisovat svoje poznatky pro ty, kteří teprve přijdou. Díky této technologii jsme začali myšlenkami překračovat prostor i čas – a to už je kyborgizace, protože operujete s mnohem větší bází znalostí, než by vám kdy přinesl běžný mezilidský kontakt.
Naše civilizace je už zcela závislá na technologiích a my se jich nemůžeme zbavit, protože by následoval pád do středověku 2.0. Civilizační reverz není možný, změna civilizačních hodnot je naopak nutná, protože dnes civilizace reaguje hlavně na problémy, které si vytváří ona sama. To je do značné míry nutné, ale s rozumným přístupem by to mělo být zvladatelné.
V současné době se objevují snahy o regulaci AI, což je do značné míry nutné, ale v podstatě není možné se té věci zbavit docela, protože přináší tak zásadní výhody, že ten, kdo ji odmítne, vyřadí sám sebe ze soutěže o civilizační dominanci. Podobně jako jiné technologie přinese spoustu výhod, ale také zásadní nevýhody, u kterých není jasné, jak je chceme řešit. Například mnohem tvrdší soutěž o pracovní místa a vyšší koncentraci moci v rukou těch, kteří budou takové technologie vyvíjet a používat. Těch rizik a otázek je tam hodně – a je prakticky úplně jisté, že mimo výhod přinese AI také spoustu problémů, kterým budeme muset čelit.
Tohle je ale věc, kterou budeme muset podstoupit a budeme se s ní muset popasovat. Odmítnout nové technologie znamená dobrovolně vyklidit scénu, postavit se mimo cesty a přidat se k dalším „starcům, kteří nadávají na mrak“. Odmítnutí technologického pokroku je cesta do středověku 2.0, nikam jinam.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
