Jak si Elon koupil Twitter a spustil tím paniku | Kapitola 3

To, že se Musk pokouší o zlepšení svobody slova, pochopitelně neznamená, že to půjde jednoduše, protože stále máme své strážce dobra. Ti prosazují restrikce, včetně nově zaváděného evropského DSA (Digital Services Act). Ten se snaží „bezprecedentním způsobem“ chránit uživatele internetu tak, že povinnost cenzurovat a postihovat obsah přesune na platformy. Za prvé se tak z honu na internetové zločince stane problém někoho jiného – a za druhé, pokud to nebudou správci platforem dělat anebo se jim to nebude dařit, bude je možné výnosně pokutovat – až do výše šesti procent jejich ročního obratu. Nic totiž nepomáhá pokroku a inovaci než zákazy a tresty, vždyť to přece víme!

Zodpovědnost tedy dopadá nejenom na platformy, ale ty „opravdu velké“, což jsou ty s více než 45 miliony uživateli, musí „hájit veřejné zájmy, základní práva, veřejné zdraví a bezpečnost“. Jinými slovy máme zde jasně definovanou zodpovědnost za zcela vágně definovaná překročení pravidel, což dává prostor domyslet si to nějak časem. 

Nejde totiž o to přesně určit, co je a co není problém, ale by si každý uvědomoval, že to, co říká, může být potenciálně problém. Pak to bude fungovat tak, že zodpovědní korporátní manažeři neponechají nic náhodě a bude se cenzurovat víc, než je třeba, protože tak to je bezpečnější. Vždycky, když kolem mě prší tyhle ideje o „samoregulaci“, vzpomenu si na starého německého novináře, který konstatoval, že jim Goebbelsovo ministerstvo propagandy ani nemuselo moc zasahovat do textů, že se rychle naučili sami uvažovat, co se po nich tak nějak jako chce. To, že neurčitost zvyšuje vnímání hrozby, věděl ostatně už Kafka.