Jak si Elon koupil Twitter a spustil tím paniku | Kapitola 4

Standardní chápání svobody slova žádá, aby o jejích mezích rozhodoval soud – a ne nějaký polovzdělaný samozvaný elf, který posuzuje věci podle vlastních názorů. Ty věci jsou totiž mnohem složitější, než si tihle lidé představují a běžně v nich kolidují různé svobody, u kterých je velice těžké určit, která je vlastně důležitější.

Tak například nedávno skončil ve Finsku spor o tweet bývalé ministryně Päivi Räsänen, která v roce 2019 komentovala svoje názory na manželství a sex citacemi z Bible. Za to se na ni sesypala jak LGBT komunita, tak i progresivci obecně – a za „tři případy rozněcování nenávisti vůči menšinám“ ji hrozily až dva roky. Problém je v tom, že Bible říká různé věci – a ano, někomu se nelíbí, co Bible říká a někomu zase to, když mu připomenete, co Bible doopravdy říká. Pokud nadřadíte „zákony o nenávisti“ nad náboženskou svobodu, dostanete efektivně nástroj, kterým můžete postihovat prakticky všechny věřící a přinejmenším je efektivně umlčujete ve veřejném prostoru. V podstatě by tak vznikla „sekulární verze zákona o rouhání“, jak upozorňovali kritici.

Celá věc se řešila od roku 2019 a skončila až vynesením osvobozujícího rozsudku 30. března roku 2022, takže si asi dovedete představit, jak zásadní rozdíl je mezi tím, když se otázky svobody slova řeší poctivě, anebo když je zprocesuje ambiciózní studentík, který žije v domnění, že zastupuje nové Revoluční gardy. Představa, že farma podobných ideových brigádníků bude omezovat svobodu slova, je jednoduše šílená.

Pokud správně chápu Elona Muska, snaží se právě o tohle: Verifikovaní uživatelé si můžou říkat, co chtějí – a pokud máte pocit, že to je za hranou, běžte si s tím k soudu – ať to rozhodne. To samozřejmě vadí výrobcům nového Digitálního kladiva na čarodějnice, kteří chtějí rychlé a efektivní mazání, protože žijí v domnění, že když problém smažete, tak přestane existovat. My ve východní Evropě víme, že to je pouhá iluze. Komunistický blok měl cenzuru jako z praku, ale jeho problémy to opravdu nevyřešilo. Potlačování problémů „z obecného zájmu“ z nich časem udělá jenom větší problémy.

Dnes vypadá opravdu bizarně, že ten samý Západ, který se ohání svobodou, se ve snaze cenzurovat a omezovat svobodu slova začíná podobat těm, které sám kritizuje. Asi nejstrašidelnější ukázkou je Austrálie, ale Británie sama od toho není moc daleko – a inspirace, zavádějící „pokrok a bezpečí“, se nám postupně šíří. Idea, že bez regulací není pokrok, je poněkud šílená, třicet let evoluce internetu probíhalo bez ní, protože pravidla vznikají přirozenou interakcí. A nepochybuji, že Musk chápe jak internet, tak i budoucnost podstatně lépe než ti, kteří se ho o ní snaží poučovat.