Když produkt předběhne dobu: Jak vás dobrý, ale předčasný nápad dovede ke krachu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Dostal jsem do rukou NABU Personal Computer, osmibit z Kanady, který byl postaven na myšlence streamování obsahu z kabelové televize. Revoluční nápad, slušný hardware, obchodní katastrofa – a přesto nám dnes přijde digitální distribuce úplně normální!
Dnes jsme v situaci, že se tento stroj stal oblíbený mezi hackery: Je postavený slušně, platforma je pro hackery pochopitelná, nalezené kusy jsou ve výborném stavu a paticovaná ROM dovoluje snadnou náhradu originální 4KB ROM za vylepšenou 8KB ROM. Projekt oživení systému a jeho vylepšení zahrnuje výborné video The 1983 NABU Personal Computer Experience, které ukazuje cestu, jak využít adaptér na RS-422 k tomu, aby se do 40 let starého systému dostal konečně nějaký software!
Nový software ukazuje, že to vlastně nebyl vůbec špatný nápad. Je to něco jako nadstavba nad teletextem, což byla služba vyvinutá v polovině 70. let, která dovolovala přenášet textové obrazovky kódované ho běžného vysílání – a napůl skoro Minitel, což byla datová služba vyvinutá ve Francii a provozovaná v letech 1980–2012. Základem je distribuce software na karuselovém systému, kdy si modem vybírá menu a z něj pak odkazy míří na jednotlivé soubory – a to vůbec není hloupé, to je něco mezi herním streamováním a digitální distribucí. Samozřejmě, má to svoje limity, ale ty nebyly u osmibitových platforem vůbec zásadní.
Selhání NABU PC souvisí s tím, že služba byla omezená. Síť nebyla navržená pro obousměrnou komunikaci, absence jakéhokoliv místního ukládání byla značná. Protože byla služba omezená, byl o ni malý zájem a po dvou letech síť NABU zkrachovala. Ve chvíli, kdy služba skončila, nebylo možné dělat s NABU PC vůbec nic – a počítače, které se neprodaly, jednoduše zůstaly ve skladu, protože se s nimi nedalo nic dělat.
No… nedalo, to je docela přehnané tvrzení. To, co NABU potřebovalo, byla přinejmenším výměna ROM za jiný IPL (Initial Program Loader) a přinejmenším levné magnetofonové rozhraní, případně nějaké adaptéry pro MSX hardwarovou kompatibilitu. Věc se ale má tak, že to, co přijde dnes komunitě normální, byla v té době zbytečná práce, protože se už rychle blížila éra šestnáctibitových počítačů – a je možné, že nebylo možné ve své době s neprodanými počítači nijak manipulovat kvůli právním limitům.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
