Když produkt předběhne dobu: Jak vás dobrý, ale předčasný nápad dovede ke krachu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dostal jsem do rukou NABU Personal Computer, osmibit z Kanady, který byl postaven na myšlence streamování obsahu z kabelové televize. Revoluční nápad, slušný hardware, obchodní katastrofa – a přesto nám dnes přijde digitální distribuce úplně normální!
Z dnešního hlediska se NABU PC jeví jako vizionářský koncept, i když na něm najdeme spoustu limitů a problémů. Pro někoho to je absence jakýchkoliv alternativních vstupů/výstupů, pro dalšího zase omezená ROM, která nemá rozumný IPL, pro dalšího použitý grafický čip Texas Instruments TMS9918, který byl v roce 1983 už značně zastaralý a omezený. Problémů je tam spousta – ale který první stroj je neměl?
Podívejte se například na IBM Simon (1995), první skutečný smartphone světa. Valné štěstí IBM nepřinesl, dnes si málokdo vzpomene na IBM, natož pak na jejich přelomové koncepty u mobilních počítačů. Ta věc byla vizionářská, dovolovala pracovat s emaily, faxovat, skutečně kombinovala schopnost práce s hlasem i s daty. IBM neuspěla, prodali za šest měsíců asi jen 50 tisíc kusů, neuspěl ani Microsoft s jejich PocketPC a mobilními Windows – a mobilní věhlas jim vyžral až Apple.
Ale ani Apple neměl patent na rozum: Jejich kapesní počítač Newton (1993) neudělal velký dojem ani na Steva Jobse a ten se ho pokoušel vymazat z dějin Apple jen proto, aby se k mnoha jeho konceptům vrátil právě s iPhonem. Stejná firma, podobný koncept, jeden zapomenutý a druhý úspěšný – a to jediné, co je od sebe dělí, je změna prostředí, rozšíření mobilních dat a levnější a výkonnější čipy.
Je opravdu možné zkrachovat proto, že jste s nápadem přišli příliš brzy? Zdá se že ano. Všichni chápeme problém s tím, že s nějakou technologií přijdete pozdě, jak se stalo například digitálním VHS kazetám: Je jedno, jak to bylo chytré a jak pracné to bylo vyvinout, spousta technologií skončí jenom jako poznámka pod čarou. Tam je to jasné: Digitální VHS měla smysl jen pro nahrávání, protože výroba a distribuce videa na DVD byla podstatně levnější a jednodušší. Ta technologie měla smůlu – a já jen mohu vyjádřit soustrast jejím vývojářům, protože mi je jasné, jaké je to pracovat na něčem, co se pak tak řečeno zazdí.
Předbíhání realitě je podstatně obskurnější fenomén, protože prostě musí být celá řada lidí, kteří vidí dopředu a chápou, že se dívají na něco přelomového. Proč doma fyzicky držet knihovnu her, když je za pár sekund můžu mít z online služby v zařízení? Někdo to vidí, někdo to vidět nemusí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
