Kingdom Come: Deliverance – středověk je fuška! | Kapitola 3
Seznam kapitol
KCD je projekt koncepcí hodně radikální. Je to „historické RPG“ z dob Václava IV., bez draků a mluvících stromů – skutečná monstra jsou tu páni šlechtici a král Zikmund, liška ryšavá, který z východních Uher přivezl bratrskou pomoc v podobě rabujících Kumánů. Vy ale nejste zrazený bratr Václav IV., jste obyčejný kovář, který se pokouší přežít.
Pokud jde o souboje, mám z nich smíšené pocity. Chápu snahu o realismus, která se objevuje například v řetězení a ve stamině. Řetězení je sekvence úderů, které můžou, anebo nemusí být to, co se nazývá kombo – prostě pokud protivníka trefíte, máte větší šanci ho zasáhnout znova a znova, takže to do něj solíte.
Opačným faktorem je stamina, tedy výdrž v tom, jak něco takového můžete dělat dlouho. Souboj je v reálu docela intenzivní výdej energie a snadno vám může dojít pára, pokud metodicky netrénujete a přeženete tempo. Takže to, že tu něco podobného je, je realistické.
Naproti tomu implementace soubojového systému je tu složitější než u skutečného šermu. U něj chodíte nohama, sledujete protivníka hlavou, většinu věcí děláte trupem a rukama, přičemž takové faktory jako svoji energii či bolest jaksi vnímáte sami od sebe. Nejtěžší je naučit se dělat ty věci pořádně (například chození poslepu vyžaduje, abyste nahmatávali terén nohama a nedošlapávali na něco, o čem si nejste jistí, že došlápnout můžete) a potom to celé svázat do jednoho celku.
Tady máte systém, kterým se navážete na protivníka a přepínáte se mezi protivníky, což vám drží automaticky distanci, plus uhýbáte do stran plus rozhlížíte se myší, kterou současně volíte jeden z pěti kvadrantů, kde držíte střeh (horní, pravý a levý horní a pravý a levý dolní). Levým klikem z toho děláte sek, pravým tlačítkem děláte bod. To celé se přidržením tlačítka bloku mění na bloky. Plus tu máme speciální útok a vyvázání se a pak další věci, jako možnost se vzdát. To, že máte s něčím problém, se ukazuje dole, což pravděpodobně nesledujete, jelikož sledujete protivníka. Teprve ve chvíli, kdy Jindra dostává na kokos, se objeví v obraze příznaky hypoxie či krvácení, ale to už není vůbec dobré.
Tohle je docela složité, hlavně proto, že rozhlížení se a výběr střehů se dělá tím samým pohybem myši. Takže dostanete ránu, snažíte se narovnat, ale zároveň se snažíte volit střeh, což je docela komplikované. Celé je to hodně o časování, přičemž nejde o vaše pocitové časování, ale o tom, co si hra myslí, že je správné časování. U normálního šermu sledujete hlavně protivníka a snažíte se zachytit příležitost, která se vám otevře, přičemž se snažíte vzít v potaz svoje možnosti i soupeřovy možnosti a podle toho si pocitově vybíráte moment útoku. Tady musíte bloky i údery načasovat s ohledem na Jindrovy možnosti, což je samo o sobě problém.
Časování je zcela stěžejní, protože hra za vás spoustu věcí nedělá. Jste zvyklí, že v případě nebezpečí váš panák vytasí automaticky? Tady ne – a když netasíte včas, budete mít chvíli holé ruce. Logika za tím určitá je, s taseným mečem představujete pro lidi v okolí ohrožení a ve městě vás můžou zavřít biřici. Jenomže napoprvé budete asi překvapení tím, že vůbec existuje tlačítko na tasení – a u PC vás dřív anebo později překvapí to, že je hned vedle tildy, kterou se aktivuje systémové menu. A když místo meče vytasíte na protivníka menu, dojem to na něj jednak neudělá a jednak to hru nezastaví, takže bacha na to.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
