Kryptomining: Otázka dostupnosti hardwaru i energie | Kapitola 4

A pak je tu ten další problém: Spotřeba energie. A to je velmi vážný problém, protože pokud nemá spotřeba výpočetní kapacity přirozený strop, nemá ho ani spotřeba energie pro těžbu. A to je problém, protože vynakládání energie na obtížné úkoly – jen protože jsou obtížné – je prostě mrhání zdroji. Můžete, pravda, využívat mining rig například jako přímotop a vyhřívat si s tím v zimě byt, jinak ale jenom produkujete odpadní teplo.

Energie nemáme zrovna přehršel – a spotřeba energie na těžbu kryptoměn začíná být problémová. Ne „významná“, to už dávno je – ale vyloženě „problémová“. BBC nás například už v únoru informovala, že „těžba bitcoinu spotřebovává více energie než Argentina.“

S touto informací přišli z Cambridge Centre for Alternative Finance – a ano, jedná se o odhad. Momentální odhady spotřeby bitcoinové sítě si můžete přečíst online na jejich stránkách – a také uvidíte graf, jak prudce její nároky rostou.

CBECI (Cambridge Bitcoin Electricity Consumption Index) vychází z modelu Marca Bevanda z roku 2017 a stanovuje dolní a horní limit a také „nejlepší odhad“ s tím, že vychází z výpočetní kapacity sítě a bere v úvahu různý hardware, který se podílí na těžení. Marc Bevand na svém blogu rozebírá ekonomiku těžby – a je z ní patrné, že přestože s časem spotřeba elektřiny rostla, výnosnost těžení rostla díky ceně bitcoinu také.

Před lety se objevila informace, že čínští mineři se rozhodli koupit jadernou elektrárnu, k čemuž nedošlo, mimo jiné proto, že vláda chce mít takové operace pod kontrolou. V poslední době se ale mluví například o tom, že Ukrajina plánuje stavět velká miningová centra, která pro svůj provoz používají jadernou energii. To osobně považuji za projev zoufalství či šílenství – klasické štěpné elektrárny patří mezi neobnovitelné zdroje a palivo je pro ně, ve vesmírném měřítku, velice vzácné.

Jaderné elektrárny jsou důležité, protože při správném provozu představují poměrně čistý zdroj energie, jejich odpad se dá přepracovat a opakovaně vytěžovat. Vzhledem k tomu, že nejsou závislé na počasí a jejich palivo je kompaktní, představují velmi cenný záložní zdroj pro případ, že by se stal nějaký malér s obnovitelnými zdroji, jako je například výron koronální hmoty nebo sopečný výbuch.

Pro těžbu jsou naopak výhodné přebytky obnovitelné energie, jenomže těch není až tolik a i tam, kde měli těžaři určité výhody, jako například v Norsku, už párty skončila. Norsko mělo velké přebytky elektřiny z hydroelektráren, nicméně už před lety došlo ke zrušení daňových výjimek a od té doby Norsko střídavě podporuje a střídavě zavrhuje podporu těžby – na jednu stranu ví, že „to je nová ropa“, na druhou stranu taky ví, že to stojí spoustu zdrojů.

S tím, jak se do Evropy cpou zelené představy, na sebe nutně narazí nabídka elektřiny a poptávka po ní. A pak je pravděpodobné, že přijdou restrikce, protože podobně jako těžařům nevadí drahý hardware, nebude jim vadit drahá ani elektřina. Oni ji proměňují na odpadní teplo a peníze, ostatní lidé si s ní svítí či ohřívají oběd, což neprodukuje peníze. Stejnou krizi, kterou vyrobili těžaři v oblasti hardwaru, zopakují i s energií – jen to bude mít dopady na úplně všechny lidi.