PCTuning Článek

Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější i nejšílenější

Michal Rybka
Michal Rybka
3. 1. 2014 02:00 13 Sdílej:

Seznam kapitol

1. Ta úplně nejúspěšnější: Sony PlayStation 2 2. Ta nejdivnější: Nintendo Virtual Boy 3. Ta nejpošahanější: Coleco Adam 4. Šílený nápad: Sega Teradrive a Amstrad Mega PC
5. Hříšné noci: jak se konzole spustily s domácím kinem 6. Ta nejpřeprocesorovanější: Sega Saturn 7. Nejde o hardware, jde především o hry

Konzole vypadají pro „ajťáky“ jako pěkně nezajímavý hardware - nedá se v nich moc šťourat ani provádět zásadní upgrade. Opak je pravdou, jejich vývoj byl bohatý a bouřlivý. Najdeme mezi nimi křížence s videem VHS nebo PC, konzoli, která se neobejde bez tiskárny a vůbec kusy tak setsakrálně divné, až člověk nevěří, že je někdo pustil na trh.

Reklama
Reklama

Zajímavou kapitolou konzolové historie je období, kdy jejich výrobci laborovali s myšlenkou, že by se konzole neměla využít jenom na hraní her, ale že by měla být spojená s domácím kinem. Kdo ví, možná by s ním jednou mohla i splynout v něžném objetí.

Tahle myšlenka se objevila ve chvíli, kdy světlo světa spatřilo CD. Už v roce 1991 se tak objevuje Commodore CDTV, který mimo hraní CD verzí her pro Amigu dovoloval přehrávání CD Audio.

V témže roce se objevují i další konzole, které nabízejí přehrávání her na CD, ale s přídavnými MPEG dekodéry i přehrávání Video CD. Nejznámější je standard CD-i, zastoupený hlavně několika řadami konzolí od Philipsu. Problém s nimi byl ten, že konzole byly drahé, hry povětšinou slabé a ostatně: Video CD stálo kvalitou za houby a interaktivní CD jenom učinila to houby trochu více interaktivním. Přes pokračující podporu formátů CD Audio se tak konzole konceptu interaktivních filmů nakonec vzdaly, žádný velký trhák z toho nebyl. V Asii se Video CD dařilo lépe než ve zbytku světa, ale bylo to hlavně tím, že stejně nízkou kvalitu videa měl zbytek světa už na kazetách VHS a rychle přicházelo podstatně kvalitnější DVD.

Podstatně perspektivnější avantýru zažily konzole právě s DVD Video. U PlayStation 2 je schopnost přehrávání videa považována za významný faktor, který napomohl jejímu rozšíření a dokonce i u „čistě herních“ konzolí, jako je Nintendo Gamecube, se objevilo koketování s přehráváním DVD. V Japonsku bylo možné koupit Panasonic Q, Gamecube kompatibilní zařízení, které mělo ale optickou mechaniku standardní velikosti a dovolovalo přehrávání disků DVD Video (disky pro Gamecube jsou menší).

Asi největším experimentem bylo uvedení Sony PSX z roku 2003, PS2 kompatibilní konzole vybavené tunerem a schopností nahrávat video na harddisk o kapacitě 160 nebo 250 GB. Konzole byla drahá a její prodeje slabé, což vedlo k tomu, že nebyla prodávána mimo Japonsko. Také to znamenalo velkou ránu pro koncept konzole jako „multimediálního centra“, které mělo podle plánů Sony sedět v každém obýváku.

Následující konzole, PS3, byla stále ještě blízko tomuto konceptu. Dokázala přehrávat DVD, BluRay, ale i streamované video z DLNA zdrojů. S postupem času ale vztah konzolí a domácího kina chladl: Všechny moderní chytré televize jsou vybaveny konektivitou a s DLNA zdroji i službami jako Hulu a Netflix si poradí samy i bez konzole. Nejnovější generace konzolí má proto tyto funkce potlačeny a zdá se, že se vrací zpět „jenom k hraní“. Není ještě jasné, zda se díváme spíše na odloučení, a nebo rozvod, ale je jasné, že se románek konzolí a domácího kina tak úplně nevydařil.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning