Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše

Mikýřovy kousky mám celkem rád. Připomíná mi řadu bývalých autorů mé generace, tedy předtím, než zjistili, že jedna věc je utahovat si z establishmentu a věc úplně jiná je pečovat o rodinu. Ano, nejlepší metoda, jak zlikvidovat kousavé novináře, je nechat je, aby se reprodukovali, což je přivede k řadě úvah, které si osamocený jedinec prostě neklade. Těch opravdu kousavých novinářů, kteří klovou do ruky systému, který je živí, je pramálo – a já to chápu. Není na mě, abych v tomto směru soudil.

Ostatně právě Mikýř je důkaz, že ono to vlastně ani není třeba, že vždycky přijde někdo další, kdo si začne po voltairovsku utahovat z těch, kteří podle jejich mínění dělají neplechu. Ať už jde o kryptochytráky nebo sebemotivační guru s egem velikosti Hindenburgu, Mikýř se pustil do všech – a celé to číslo ukončil výhrou v Survivoru, což je nepochybně impresivní výkon. 

Ve svém posledním kousku se pustil do „influencerů, které zneužívá čínský režim k propagandě“ – a tím docela dost masivně minul, jak míní celá řada autorů, stačí se podívat například na to, co o tom napsal Luděk Staněk.

Já si taky myslím, že tohle šlo mimo – a to z jiných důvodů, než si myslí řada ostatních.

Tak předně – Mikýř a jeho kumpanie si vybrala velice levný cíl. Influenceři nepatří mezi myšlenkové titány nebo experty v politologii. Většina z nich jsou taková trochu veselá a poněkud chamtivá stvoření, která prostě neodolají nabídce, která jim přinese prachy. Jim je buřt, co pro koho dělají, hlavně když to nese: Když na ně seženete peníze, budou propagovat třeba i úly vašeho včelstva. Žádat od nich analýzu politické situace v Číně je jako žádat řešení úlohy z diferenciálního počtu po žirafě.

Skutečně: Je bude zajímat, kdy to bude, za kolik to bude, jestli to bude bezpečné a zdali se od nich nečeká něco opravdu nechutného, jako jsou například proslulé kakaové párty v Dubaji. Pokud to není vyloženě toxické, nehrozí jim zhynutí od místních bojovníků hnutí odporu nebo prodej do otroctví, je to obvykle pouze otázka peněz. 

A tam výlet do Číny, navíc takový, ve kterém se od nich nechce produkce jejich vlastního obsahu, rozhodně nespadá. Pokud se díváte na Mikýřovo investigativní dílo, tak si okamžitě všimnete ne toho, že by influenceři hledali jemné politické stopy a podtóny, které jim byly nastraženy, ale že se ptají, jestli si ten výlet můžou sami prodat na svých sociálních sítích. Co od nich čekáte jiného než selfíčka na vyhlášených místech se sešpulenými rty?