Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše | Kapitola 5

Tím, jaký si Mikýř vybral cíl, se zařadil do propagandistické války „na tu správnou stranu“ - alespoň si to tak může myslet. Já bych byl velmi opatrný s tím stavět se na stranu státu a jeho propagandy. Těch novinářů, kteří se dali na „správnou stranu“ prosazovanou státem a dojeli spolu s ní až do pekel, znám z historie docela hodně. Dát se na stranu oficiální propagandy znamená přinejmenším přijít o neutralitu a nuanci – ale na druhou stranu je pravda, že na straně establishmentu jsou peníze a o ty možná jde. Ne nadarmo se říká, že stát oslavuje živé konformisty a mrtvé rebely – a jenom živí konformisté vydělávají na spolupráci.

Influencery, kterým se vysmívají, hodnotit nebudu prostě proto, že podle mě neudělali nic nelegálního – a vlastně ani odsouzeníhodného. Prostě si chtěli zajet na výlet za cizí peníze a moc u toho nemyslet, což je skutečnou podstatou toho, co opravdu dělají. Influencer, který tvrdí, že jím propagovaná střešní taška přežije sto let, opakuje pouze scénář, netestuje tašku, což tak nějak všichni víme. A tak je to se vším: Jsou to prostě mluvící hlavy, které si užívají, dokud to jde – a je tak trochu problém diváků, kteří jim to žerou, pokud jim to tedy žerou. 

Ostatně rozdíl mezi influencerem a znalcem chápe každý, kdo se dívá na YouTube videa, kde realitní agenti a jejich kamarádi masturbují nad luxusními nemovitostmi, kterým se pak znalci, jako je Arvin Haddad, potom vysmívají. Ale tohle je hra, kterou tam hrají: Ti první prodávají sen těm, kteří na něj stejně nemají – a Arvin prodává své konzultační služby těm, kteří o něčem podobném reálně uvažují.

Pokud jde o čínskou propagandu – ji reálně nezajímají ani naši influenceři, ani Mikýř a jeho parta, dokonce ani naše celá republika. Zajímáme je reálně v té míře, jestli ještě máme peníze na to, abychom si od nich něco koupili a to je celé. Jakékoliv vztahy, které si v minulosti vybudovala ČSSR s ČLR jsou totálně v troskách, dnes se klaníme jiným pánům a Čína to bere na vědomí.

Nezajímáme je moc ani jako turistická destinace. Číňané nejsou moc nadšení z toho, aby jim oddaní poddaní unikali mimo jejich dosah, proto si zařizují vlastní policejní zastoupení v západních zemích a budují si místní fake repliky západních pamětihodností, aby jim oddaní poddaní nosili turistické peníze do jejich vlastních turistických oblastí. To není nic divného a nepředvídatelného: Diví se nad tím možná tak Kluci z Prahy, kteří mají asi dojem, že si můžeme naše památky autorsky chránit nebo něco takového.

Nemůžeme. Budovy se kopírují a styly se přenášejí, například Egypt inspiroval Západ v několika vlnách už do Říma po empírový styl označovaný jako egyptský revival, kde se kopírovalo kde co, od pyramid přes sloupy až po celé budovy. Egypťany trápí to, že jsme si od nich odvezli originály jejich významných památek, ne to, že si stavíme svoje vlastní kopie. A není důvod, proč by takové kopírování mělo trápit i nás. 

Východní Asii klonujeme taky, od altánků a zahrad v asijském stylu až po čínskou kuchyni. Na tom není nic divného. My přebíráme od nich, oni od nás. My na ně sypeme naši propagandu, oni si provozují tu svoji za Velkým čínským firewallem (který, mimo dalších jejich zlozvyků, přebíráme taky). Takže to, jestli se za čínské peníze fotí v Číně naše třetiřadé celebrity a točí se z toho pořady pro čínskou televizi, vážně není nic extra divného, natož pak odsouzeníhodného.