Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše | Kapitola 3
Seznam kapitol
Mikýř je známý enfant terrible českého YouTube. Věnuje se primárně vysmívání se podvodníkům a vyhrávání Survivora, ale v poslední době se pustil i do influencerů. Tedy přesněji řečeno do těch influencerů, kteří se prý zaprodávají čínské propagandě.
Tolerance islámu k ostatním navíc funguje pouze v případě, že má dominanci nad ostatními – jinak je to garance nepřetržitého konfliktu, stabilně to nefunguje naprosto nikde. To zjistíte například, když začnete studovat dějiny Balkánu – tam se stovky let trvající konflikt propsal i do legend a pohádek. V případě ateistického komunistického režimu – no, ten je pro islám zcela netolerovatelný, z čehož vyplývají problémy, které jsou jak v Rusku, tak i v Číně.
A Čína si ho řeší po svém, tvrdě a nesmlouvavě – to je celé. Čína se s rebely nepáře, protože má rozsáhlé zkušenosti s velkými rebeliemi, vedle kterých vypadá většina západních konfliktů jako hospodská rvačka. Většina problémů, které Čína řeší, má pro nás nepochopitelné dimenze a většina jejich řešení je proto pro nás nepochopitelně nesmlouvavá.
Čína má svoje vlastní problémy, které jsou podobně rozporuplné jako ty, které má Západ. Je to hlavně rozpor mezi konfucianismem, který vyznává uniformní hierarchický řád (a patrně představuje vhodné podhoubí, na kterém se zachytil komunismus) ve sporu s orientálním elitářstvím, které formuje celou jihovýchodní Asii.
Podle konfucianismu je základem společnosti pevné uspořádání, ve které má každý roli a které nepřipouští moc individuální svobody a iniciativu. Naproti tomu hierarchická struktura společnosti předpokládá, že pokud jste mocní, musíte být i bohatí a musí to být vidět. Tedy musíte mít majetky, milenky, auta – a pokud na to nemáte, necháte se korumpovat, což je tam něco jako národní sport.
To, co je na čínské společnosti zajímavé, je hlavně to, jak je sebestředná. Čína se historicky považuje za pupek světa – a to proto, že historicky pupek světa vážně byla. Elitářství tam má zajímavý aspekt v kariérismu, který na rozdíl od toho západního není destruktivní, ale vede k extrémní soutěživosti. O náročnosti čínského školství jste asi slyšeli, ale to není nic nového: Zkoušky na úřednické pozice v císařské Číně patřily tradičně mezi ty naprosto šílené a čas od času u toho kandidáti umírali stresem a vyčerpáním. To tam funguje dodnes – a výsledkem je, že se do aparátu nedostanou náhodní klauni a tupci s konexemi, jak je běžné na Západě, takže na to, že to je totalitní režim, se chová poměrně racionálně.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
