Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše
i Zdroj: PCTuning s pomocí DALL-E
Zábava Článek Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše

Mikýřova cesta do hlubin influencerovy duše | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

99

Seznam kapitol

1. Trochu veselá a poněkud chamtivá stvoření 2. Poloznalosti ohledně Číny 3. Problémy Číny (jsou v Číně) 4. Čína se zajímá o sebe 5. Propaganda „na tu správnou stranu“ 6. Co je odsouzeníhodné či nelegální?

Mikýř je známý enfant terrible českého YouTube. Věnuje se primárně vysmívání se podvodníkům a vyhrávání Survivora, ale v poslední době se pustil i do influencerů. Tedy přesněji řečeno do těch influencerů, kteří se prý zaprodávají čínské propagandě.

Reklama

A teď se vracíme ke „zneužívání influencerů čínskou propagandou“. Podívejte, já chápu, že je Mikýř úspěšný a jemu i jeho partě vlezla do hlavy představa, že jsou důležití. Z hlediska Číny ale ne. Čína se zajímá sama o sebe, a pokud předvádí ve své propagandě ohromené bělochy ze Západu, tak je to primárně proto, aby svým oddaným poddaným dokázali, jak zásadně se jejich země posunula od marasmu opiových válek. K ničemu jinému tam dobří nejsme.

Dojde vám to v okamžiku, když se opravdu zamyslíte nad šaškárnou, kterou na nic netušící influencery Mikýř nastražil, a hlavně nad tím, jak je to bídné a strašně levné. Jak pateticky vypadá kancelář, ve které to točili a jak ubohá je nabídka, se kterou přišli. Zaplatit někomu výlet do Číny a dát mu kapesné, je kus zanedbatelný ve srovnání s tím, že si například na nějaký con do Čech přivezete filmovou celebritu z USA. Je to mnohem levnější a mnohem ubožejší. 

Vozit si cizince na akce je ve světě naprosto běžné. Firmy běžně sponzorují výlety influencerů na veletrhy, do svých továren, na představení svých produktů – a všechno to je MNOHEM dražší, než když si pozvete, s odpuštěním, nějaké lokální nuly z Instagramu, aby vám pózovaly před Velkou zdí nebo co tam ti nešťastníci měli dělat. Je to levné a je to běžné. 

Je Mikýř mimo?

Další a velmi důležitou otázkou je to, jestli je to legální, anebo ne. Když vás pozve nějaká cizí organizace proto, aby s vámi natočila reklamu – je to samé, jako když Jane Fondová jela během vietnamské války do Severního Vietnamu, aby tam plivala na svou vlastní zemi? V jejím případě jsem, ano, ochoten přemýšlet o tom, jestli to bylo v pořádku a jestli se náhodou nedopustila zrady. Ale s Čínou ve válce nejsme – a to, jestli se někdo za pět set euro na den hodlá podílet na natáčení nějaké reklamní opičárny je jeho problém.

Mikýř a jeho parta celou akci předvedli ve stylu „to snad není možný, jak tupci šíří čínskou propagandu“ – a tím tak trochu vystoupili z „novinářské neutrality“ a sami vstoupili na pole propagandy, protože, ano, Západ vede svou vlastní propagandistickou válku proti Číně. Na YouTube najdeme spoustu kanálů, které vyrábí pravidelně videa o tom, jak je to v Číně blbý a jak se to tam nanejvýš do roka rozpadne, čemuž se můžu jenom smát. Naposledy se této taškařice zúčastnilo i naše zamini s tím, že prohlásilo, že jim zlý Číňan vykradl maily, což je ta nejeufemističtější forma přiznání, že si ministerstvo neumí zajistit dostatečnou kybernetickou bezpečnost.

Je to tak. Propaganda je normální, špionáž je normální – a kdyby ji Čína nedělala, byli by za břídily. Sice netuším, co za objevy najdou Číňané v naší diplomatické komunikaci, ale jak říkám – jejich úspěch je reálně průšvih někoho u nás, protože jedeme na západním hardwaru se západním softwarem, takže za saláty jsme tu my. To, že nás Čína odposlouchává, je očekávatelné chování – na rozdíl od amerického programu PRISM, který odposlouchával i své vlastní spojence, což je podstatně méně očekávatelné chování.


Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama